- 1 z 3
- ››

Pět „Solas“ je pět latinských frází, které vznikly během protestantské reformace v 16. století. Tato hesla výstižně shrnují základní principy reformační teologie jako protiklad k učení tehdejší římskokatolické církve.

V tomto příspěvku zdůrazním rozdíl mezi člověkem a Bohem. Uvědomíme si kdo je člověk - je hříšný; a kdo je Bůh - je Svatý. Všechna sláva patří Bohu nejenom za jeho veškeré viditelné a neviditelné stvoření, ale také především za jeho stvoření nového člověka v Kristu, který se narodil z Ducha Božího.

‚Jedině Písmo‘ je základem protestantské reformace. Martin Luther směle prohlásil na římském sněmu ve Wormsu v roce 1521, že nemůže své učení odvolat, protože jeho učení je založeno na Písmu.

Spasení z pouhé milosti Boží – to je základní kámen světové reformace a základní stavební kámen křesťanství jako takového. Bez Boží milosti není nic takového jako spasení.

V tomto příspěvku prozkoumáme učení, se kterým stojí a padá Církev. Nespravedliví před svatým Bohem neobstojí, spravedliví ano.

Ve svém příspěvku se pokusím naznačit směry, kterými by se mohla ubírat aplikace principu Solus Christus mezi dnešními evangelikálními křesťany. Princip Solus Christus vypovídá o jedinečnosti a univerzalitě Ježíše Krista jako prostředníka mezi Bohem a člověkem.