Jak mne Jan Kalvín přivedl k pokání nad křesťanskou psychologií

24. března 1974, den po našem sňatku, jsme si já a moje žena Marla půjčili loďku a vyjeli na jezero Arrowhead v Kalifornii. Jelikož jsem šetřílek, chtěl jsem si ji půjčit jenom na hodinu. Plánoval jsem tak 20 minut pádlovat, 20 minut se opalovat se svou manželkou a pak, abych nemusel platit další hodinu, pádlovat zpátky.

(1. Petrův 1:3-5)

Stalo se vám někdy, že ve chvíli, kdy vám právě nebylo nijak veselo, vpadl do místnosti nějaký rozjařený křesťan s výkřikem: „Sláva Pánu!“ Taky vám to tak vadí? „Sláva Pánu!“ je asi to poslední, co bychom chtěli slyšet, když je nám těžko.

Římanům 13:1-7, 1. Petrův 2:13-14 a další oddíly

Já a moje manželka Marla nikdy nezapomeneme, jak jsme se první den naší cesty po Evropě, když jsme v Paříži stáli frontu na Eiffelovu věž, dozvěděli o hrozných teroristických útocích na Spojené státy. Protože naše země nyní válčí s Afghánistánem, říkal jsem si, že než se vrátíme k našemu studiu knihy Skutků, bylo by dobré prozkoumat z biblického hlediska otázku: „Měli by křesťané podporovat válku?"

Skutky 21:1-14

Všichni křesťané touží znát Boží vůli pro svůj život. Chceme znát jeho vůli pro významné kroky, jako je volba povolání, místa bydliště, nebo manžela či manželky. Jeho vedení potřebujeme při desítkách dalších každodenních rozhodnutí, která se týkají našich peněz, našeho času, našich vztahů. Pokud Krista znáte jako spasitele a jako Pána, chcete mu dělat radost ve všech stránkách života tím, že budete činit moudrá rozhodnutí v souladu s jeho vůlí.

Židům 8:1-13

Jedna z častých metod Satana je snaha oslabit v našich myslích svrchovanou moc Ježíše Krista. Podle tohoto kritéria můžete snadno posoudit zdroj vyučování. Pokud vede k omezování nebo umenšování slávy Krista, není to učení z Boha. Skrze lidská nařízení a legalistické nauky odvrací naši pozornost od samotné skutečnosti a zdroje naší víry, od Krista. (Ko 2:16-23). Jestliže se mu podaří odlákat naši pozornost od hlavy Krista, abychom se zaměřili na dodržování vnějších pravidel a nařízení, můžeme si dokonce bláhově myslet, že jsme „dobrými“ křesťany. Pokud není středem naší pozornosti, zdrojem radosti dílo Ježíše Krista, můžeme vykonávat množství nejrůznějších aktivit a přesto budeme postrádat to hlavní, což je posvěcování a zdravý růst ve víře, který vede k neustálému prohlubování lásky ke Kristu, aby v nás mohlo růst poznání Boží moci (Fp 3:1-11).

• To, co je jen náznakem nebeských věcí, bylo nutno očišťovat takovým způsobem; nebeské věci samy však vyžadují vzácnějších obětí. Vždyť Kristus nevešel do svatyně, kterou lidské ruce udělaly jen jako napodobení té pravé, nýbrž vešel do samého nebe, aby se za nás postavil před Boží tváří. Není třeba, aby sám sebe obětoval vždy znovu, jako když velekněz rok co rok s cizí krví vchází do svatyně; jinak by musel trpět mnohokrát od založení světa. On se však zjevil jen jednou na konci věků, aby svou obětí sňal hřích. A jako každý člověk jen jednou umírá, a potom bude soud,tak i Kristus byl jen jednou obětován, aby na sebe vzal hříchy mnohých; po druhé se zjeví ne už kvůli hříchu, ale ke spáse těm, kdo ho očekávají. Židům 9:23-28

Dříve než jsem opustil inženýrská studia, měl jsem profesora fyziky, který nám často opakoval svoji učební metodu.

Židům 2:10

Přestože spousta lidí s trestem smrti nesouhlasí, v případě, že zemře člověk notoricky zlý, jako třeba terorista nebo masový vrah, by většina z nás řekla: „To je dobře, že umřel." Byl koneckonců odpovědný za smrt mnoha nevinných lidí. Trest smrti slouží spravedlnosti a ty, které by mohlo napadnout spáchat podobný zločin, navíc varuje, že by za něj byli popraveni. A tak můžeme právem říct: „Dobře, že je ten zlý zločinec po smrti."

1. list Janův 5:1-5

Statistik George Barna klasifikuje jako znovuzrozené všechny, kdo uvádějí, že v minulosti „učinili osobní rozhodnutí pro Ježíše Krista, které má stále podstatný význam pro jejich život", a dále udávají, že „věří, že po smrti půjdou do nebe, protože vyznali své hříchy a přijali Ježíše Krista jako svého Spasitele". (The Barna Update [3/5/2001]; v: Ron Sider: The Scandal of the Evangelical Consicience [Baker], str. 18.) Podle těchto kritérií o sobě nějakých 35% až 43% příslušníků americké populace tvrdí, že jsou znovuzrození.

Na první pohled tato čísla vypadají jako důvod k radosti. Jak ale běduje evangelikální teolog Michael Horton:

Gallup a Barna nám představují výsledky průzkumů, které jeden za druhým ukazují, že životní styly evangelikálních křesťanů bývají se stejnou pravděpodobností naprosto stejně hedonistické, materialistické, sobecké a sexuálně nemravné jako ve světě vůbec. (Modern Reformation [květen - červen 1993], cituje Sider, str. 13.

Proč křesťané nevydají během těch pár let, které nám Bůh určil ke službě, celé své srdce? Mohou k tomu mít mnoho důvodů, ale jádrem problému je, že jim chybí opravdová motivace. Co nás motivuje, abychom Bohu sloužili? Především to, že si stále připomínáme Jeho převelikou milost, kterou nám prokázal na kříži. Vždyť to je to nejdůležitější, o čem náš pozemský život je.

- Steve Cole -

• Protože máme mocného velekněze, který vstoupil až před Boží tvář, Ježíše, Syna Božího, držme se toho, co vyznáváme. Nemáme přece velekněze, který není schopen mít soucit s našimi slabostmi; vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu. Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas. (Žd 4:14-16)

Všichni křesťané se potýkají s problémy ve dvou klíčových oblastech, se kterými stojí a padá náš křesťanský život: vytrvání ve zkouškách a modlitba. Jak víte, tyto dvě věci spolu souvisí. Živý modlitební život je pro to, abychom ve zkouškách obstáli, nezbytný. Neschopnost přestát zkoušky je typická pro semeno na skalnaté půdě. Podle Ježíše toto semeno představuje ty, kdo

• slyší slovo a hned je s radostí přijímají. Nemají však v sobě kořen a jsou nestálí; když pak přijde tíseň nebo pronásledování pro to slovo, hned odpadají (Marek 4:17).

Vytrvalost je jednou ze známek pravé spásné víry:

• Podřiďte se tedy Bohu. Vzepřete se ďáblu a uteče od vás, přibližte se k Bohu a přiblíží se k vám. Umyjte si ruce, hříšníci, a očisťte svá srdce, lidé dvojí tváře! Bědujte, naříkejte a plačte! Váš smích ať se obrátí v pláč a vaše radost v žal. Pokořte se před Pánem, a on vás povýší. (Jk 4,7-10 )
   

Svět zná mnoho technik, jak řešit mezilidské konflikty, ale všechny opomíjejí Boží způsob. Boží způsob řešení konfliktů převyšuje všechny lidské pokusy o nalezení smíru. První, co si potřebujeme uvědomit, je, že: