- 1 z 3
- ››
Výchozí text: Lukáš 20:27-40 Spor o vzkříšení:
Žijeme v době, kdy je slovo doktrína velmi nepopulární, a to dokonce i mezi evengelikálními křesťany. Dovolte mi otázku: Když slyšíte slovo "doktrína", vzbuzuje to ve vás pozitivní, anebo negativní pocity? Obvyklá reakce zní: "Člověk, který se pevně drží doktríny, se jeví jako netolerantní osobnost vyvolávající jen rozkoly. Často jsou takoví lidé arogantní a myslí si o sobě, že jenom oni mají pravdu a všichni ostatní se mýlí. Většinou nejsou příkladem laskavých a milujících křesťanů."
Populární výrok dnešních dnů je:
Jak mne Jan Kalvín přivedl k pokání nad křesťanskou psychologií
24. března 1974, den po našem sňatku, jsme si já a moje žena Marla půjčili loďku a vyjeli na jezero Arrowhead v Kalifornii. Jelikož jsem šetřílek, chtěl jsem si ji půjčit jenom na hodinu. Plánoval jsem tak 20 minut pádlovat, 20 minut se opalovat se svou manželkou a pak, abych nemusel platit další hodinu, pádlovat zpátky.
1. Petrův 1:6-9
Často se setkávám s tím, že křesťané nemají jasno v tom, jak bychom se měli vyrovnávat s utrpením. Někteří říkají, že utrpení přichází z nedostatku víry. Máme si uzdravení přivlastnit vírou a odmítnout všechny negativní myšlenky. Tento názor je evidentně nebiblický, ale drží se.
(1. Petrův 1:3-5)
Stalo se vám někdy, že ve chvíli, kdy vám právě nebylo nijak veselo, vpadl do místnosti nějaký rozjařený křesťan s výkřikem: „Sláva Pánu!“ Taky vám to tak vadí? „Sláva Pánu!“ je asi to poslední, co bychom chtěli slyšet, když je nám těžko.
1. list Petrův 1:1-2
Když před několika lety absolvoval dnes již zesnulý známý německý kazatel a teolog Helmut Thielicke rozsáhlé turné po Spojených státech, ptali se ho, co považuje za největší chybu amerických křesťanů. Odpověděl: „Špatně rozumějí utrpení."
Myslím, že jeho postřeh platí dodnes. Kdyby to tak nebylo, mohli by američtí křesťané byť jen na okamžik přikládat víru bláhové domněnce, že je Boží vůlí, aby věřící byli stále zdraví a bohatí? Když jsme v roce 1987 navštívili Macao, zeptal jsem se jedné ženy z pohraničního území Číny, jestli o tom učení někdy slyšela. Pousmála se, zavrtěla hlavou, a řekla: „Ne. Takové učení by se v Číně daleko nedostalo."
Římanům 13:1-7, 1. Petrův 2:13-14 a další oddíly
Já a moje manželka Marla nikdy nezapomeneme, jak jsme se první den naší cesty po Evropě, když jsme v Paříži stáli frontu na Eiffelovu věž, dozvěděli o hrozných teroristických útocích na Spojené státy. Protože naše země nyní válčí s Afghánistánem, říkal jsem si, že než se vrátíme k našemu studiu knihy Skutků, bylo by dobré prozkoumat z biblického hlediska otázku: „Měli by křesťané podporovat válku?"
Skutky 21:1-14
Všichni křesťané touží znát Boží vůli pro svůj život. Chceme znát jeho vůli pro významné kroky, jako je volba povolání, místa bydliště, nebo manžela či manželky. Jeho vedení potřebujeme při desítkách dalších každodenních rozhodnutí, která se týkají našich peněz, našeho času, našich vztahů. Pokud Krista znáte jako spasitele a jako Pána, chcete mu dělat radost ve všech stránkách života tím, že budete činit moudrá rozhodnutí v souladu s jeho vůlí.
(Ezdráš 1:1-11, 1. část)
Je to až příliš jednoduché zvyknout si na pohodlný, zaběhnutý křesťanský způsob života. Už 36 let jsem oddaným křesťanem, z toho 25 let pracuji jako pastor a i pro mě je snadné se ocitnout v bezpečí a pohodlí každodenní rutiny, kdy mé srdce nedychtí po Bohu, jako laň po bystré vodě (Ž 42:1). V takové době, jak to vyjádřil David, nežízním a netoužím po Bohu „ve vyschlé, prahnoucí, bezvodé zemi" (Ž 63:1). Mé srdce je méně citlivé a má představa Boha je stále rozmazanější. Co potřebuji v takové době - co my všichni opakovaně potřebujeme - je, aby Bůh poslal svého Ducha k duchovní obnově.
Knihy Ezdráš a Nehemjáš pojednávají o Boží obnově Jeho bloudícího lidu.
Jedna z častých metod Satana je snaha oslabit v našich myslích svrchovanou moc Ježíše Krista. Podle tohoto kritéria můžete snadno posoudit zdroj vyučování. Pokud vede k omezování nebo umenšování slávy Krista, není to učení z Boha. Skrze lidská nařízení a legalistické nauky odvrací naši pozornost od samotné skutečnosti a zdroje naší víry, od Krista. (Ko 2:16-23). Jestliže se mu podaří odlákat naši pozornost od hlavy Krista, abychom se zaměřili na dodržování vnějších pravidel a nařízení, můžeme si dokonce bláhově myslet, že jsme „dobrými“ křesťany. Pokud není středem naší pozornosti, zdrojem radosti dílo Ježíše Krista, můžeme vykonávat množství nejrůznějších aktivit a přesto budeme postrádat to hlavní, což je posvěcování a zdravý růst ve víře, který vede k neustálému prohlubování lásky ke Kristu, aby v nás mohlo růst poznání Boží moci (Fp 3:1-11).
Od dob Krista se lidé nemohou smířit s doktrínami, které vyučují, že Kristus musí prolít krev za odčinění našich hříchů. Když začal Ježíš ukazovat apoštolům,
Dříve než jsem opustil inženýrská studia, měl jsem profesora fyziky, který nám často opakoval svoji učební metodu.
Židům 2:1-4
Nedávno jsem četl, že se cyklista Lance Armstrong, vítěz Tour de France, rozvádí se svou manželkou. V článku bylo řečeno, že v jeho životě sice v současné době není žádná jiná žena, ale že jeho cyklistická kariéra mu zabírala tolik času, že mu na manželství nezbýval žádný.
Židům 2:10
Přestože spousta lidí s trestem smrti nesouhlasí, v případě, že zemře člověk notoricky zlý, jako třeba terorista nebo masový vrah, by většina z nás řekla: „To je dobře, že umřel." Byl koneckonců odpovědný za smrt mnoha nevinných lidí. Trest smrti slouží spravedlnosti a ty, které by mohlo napadnout spáchat podobný zločin, navíc varuje, že by za něj byli popraveni. A tak můžeme právem říct: „Dobře, že je ten zlý zločinec po smrti."
Mnohokrát a mnohými způsoby mluvíval Bůh k otcům ústy proroků; v tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil i věky. On, odlesk Boží slávy a výraz Boží podstaty, nese všecko svým mocným slovem. Když dokonal očištění od hříchů, usedl po pravici Božího majestátu na výsostech.
1. list Janův 5:1-5
Statistik George Barna klasifikuje jako znovuzrozené všechny, kdo uvádějí, že v minulosti „učinili osobní rozhodnutí pro Ježíše Krista, které má stále podstatný význam pro jejich život", a dále udávají, že „věří, že po smrti půjdou do nebe, protože vyznali své hříchy a přijali Ježíše Krista jako svého Spasitele". (The Barna Update [3/5/2001]; v: Ron Sider: The Scandal of the Evangelical Consicience [Baker], str. 18.) Podle těchto kritérií o sobě nějakých 35% až 43% příslušníků americké populace tvrdí, že jsou znovuzrození.
Na první pohled tato čísla vypadají jako důvod k radosti. Jak ale běduje evangelikální teolog Michael Horton:
Gallup a Barna nám představují výsledky průzkumů, které jeden za druhým ukazují, že životní styly evangelikálních křesťanů bývají se stejnou pravděpodobností naprosto stejně hedonistické, materialistické, sobecké a sexuálně nemravné jako ve světě vůbec. (Modern Reformation [květen - červen 1993], cituje Sider, str. 13.
Kdyby levitské kněžství vedlo k dokonalosti (kvůli níž byl lidu dán Zákon), proč by ještě bylo potřeba, aby povstal jiný kněz podle Melchisedechova řádu, a nebyl jmenován podle Áronova řádu? Se změnou kněžství ovšem nutně nastává i změna Zákona. Ten, o kom se tu mluví, přece patří k jinému pokolení, z něhož nikdy nikdo u oltáře nesloužil.Jak známo, náš Pán pochází z Judy, a ohledně toho pokolení se Mojžíš o kněžství vůbec nezmínil.Je tedy nade vši pochybnost zřejmé, že povstává jiný kněz, podobný Melchisedechovi, ne podle tělesných pravidel Zákona, ale podle moci nesmrtelného života.Jak dosvědčuje Písmo: „Jsi knězem navěky podle Melchisedechova řádu." Tím se ruší to staré přikázání jako nedostatečné a neúčinné (Zákon přece nikoho k dokonalosti nepřivedl) a zároveň se zavádí něco lepšího: naděje, která nás přibližuje k Bohu. (Židům 7:11-19)
Proč křesťané nevydají během těch pár let, které nám Bůh určil ke službě, celé své srdce? Mohou k tomu mít mnoho důvodů, ale jádrem problému je, že jim chybí opravdová motivace. Co nás motivuje, abychom Bohu sloužili? Především to, že si stále připomínáme Jeho převelikou milost, kterou nám prokázal na kříži. Vždyť to je to nejdůležitější, o čem náš pozemský život je.
- Steve Cole -
Dovolím si tvrdit, že mnozí křesťané nemají správnou představu o tom, co je funkcí místního sboru. Možná se vám zdá, že je to radikální prohlášení, ale dovolte mi, abych jej obhájil. Nejdříve chci říci, že mnozí křesťané považují nedělní bohoslužby za hlavní důvod existence sboru. Nedělní shromáždění je pro ně dobrým zakončením týdne, pokud právě nemají jiný plán nebo zrovna v sobotu večer někde neponocovali. Do sboru přicházejí podobně jako do divadla s očekáváním, že program bude zajímavý a záživný, aby se dobře naladili a cítili se spokojeně. Po shromáždění se většina sešlosti navzájem pozdraví a pak každý spěchá domů, protože se těší na nedělní oběd a na odpočinek u televize. Ani jim na mysl nepřijde, že jsou živou součástí Boží rodiny, že společně s ostatními svatými tvoří Boží chrám, kde v srdcích jednotlivců přebývá Bůh sám.
Všichni křesťané se potýkají s problémy ve dvou klíčových oblastech, se kterými stojí a padá náš křesťanský život: vytrvání ve zkouškách a modlitba. Jak víte, tyto dvě věci spolu souvisí. Živý modlitební život je pro to, abychom ve zkouškách obstáli, nezbytný. Neschopnost přestát zkoušky je typická pro semeno na skalnaté půdě. Podle Ježíše toto semeno představuje ty, kdo
Vytrvalost je jednou ze známek pravé spásné víry:
„Jmenuji se Štěpán a jsem reptal." Kdyby existoval anonymní klub nespokojenců a bručounů, nevím, kolik lidí by se připojilo. Stali byste se členy? V žádném případě nechci dělat reklamu programům, kde v dvanácti krocích překonáte svůj problém, ale přiznávám sám za sebe, že patřím k reptalům a není mi to lhostejné.
Svět zná mnoho technik, jak řešit mezilidské konflikty, ale všechny opomíjejí Boží způsob. Boží způsob řešení konfliktů převyšuje všechny lidské pokusy o nalezení smíru. První, co si potřebujeme uvědomit, je, že:
Dostali jsme se k veršům, které lze prohlásit za nejobtížněji vyložitelný oddíl Nového zákona.