Šestá kapitola listu Galatským je praktickou aplikací evangelia o Boží milosti, které je popsané v předchozích kapitolách listu. Na celou šestou kapitolu můžeme nahlížet jako na návod k duchovním investicím. V prvních pěti verších můžeme vidět důležitost napomínání a povzbuzování, přivádění druhých na pravou cestu. To je skutečná duchovní investice do společenství, jestliže prokazujeme praktickou lásku právě tím, že jdeme za bratrem, který schází z cesty následování pravdy a laskavě, v duchu mírnosti ho přivádíme zpět.

Mluvíme-li o kázání, musíme říci, že kázání v současnosti prochází světovou krizí. Není to příliš populární prostředek komunikace. Je nahrazováno mnoha jinými, zábavnějšími a atraktivnějšími formami. Přesto kázání stále zůstává Bohem přikázanou formou komunikace evangelia.

Proto je nutné, abychom mluvili o kázání, přemýšleli o něm, učili se kázat, hledali příležitosti, kdy můžeme kázat evangelium. Jak je psáno:

• Ale jak mohou vzývat toho, v něhož neuvěřili? A jak mohou uvěřit v toho, o kom neslyšeli? A jak mohou uslyšet, není-li tu nikdo, kdo by ho zvěstoval? (Ř 10:14)

Dnes se společně podíváme na výkladové kázání, na jeho místo v životě církve, na jeho opodstatnění - jestli vůbec existuje nějaký mandát pro to, abychom v církvi používali právě výkladové kázání. Ale dříve než to uděláme, musíme se nejprve podívat do historie kázání a ukázat si některé používané formy kázání.

• Výborné jméno je nad hojné bohatství, lepší než stříbro a zlato je přízeň. (Př 22,1)

Vybudovat si dobré jméno není věc nijak jednoduchá, není to otázka týdnů ani měsíců – většinou to trvá mnoho let. Zápas o duši letos vstupuje do dvacátého druhého roku své existence. Za ta dlouhá léta si mezi mnoha čtenáři rozhodně dobré jméno vybudoval.

Bylo to především usilovnou prací Kláry a Pavla Steigerových, kteří ještě jako emigranti během svého civilního zaměstnání v Jakartě zatoužili po povzbuzení bratří a sester za „železnou oponou“ Československé socialistické republiky.

… vyprali svá roucha v krvi Beránkově …

Mnoho lidí na celém světě se v této době zdraví slovy – Kristus je vzkříšený, Kristus žije. Část naší planety, která si říká křesťanská, slaví největší křesťanské svátky – Velikonoce. Připomíná si Kristovo ukřižování, jeho pohřbení a nakonec slavné zmrtvýchvstání. Tak jak to krásně popsal apoštol Pavel, když psal do Korintu:

• Ježíš řekl Židům, kteří mu uvěřili: „Zůstanete-li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky. Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými.“ (Jan 8,31–32)

Ježíš se nespokojuje s pouhou debatou o náboženských otázkách. Chce přivést lidi ke spasení.

• Kdybyste opravdu věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně, neboť on psal o mně. Nevěříte-li tomu, co on napsal, jak uvěříte mým slovům? (J 5,46-47)

Kdybyste věřili Mojžíšovi, věřili byste i ve mně. Tato slova byla určena farizeům a zákoníkům - náboženským vůdcům Izraele. Tito lidé odmítli Krista, protože odmítli Boží Slovo dané s skrze Mojžíše. Ale Mojžíš psal o Ježíši!

Jak je to s jistotou spasení? Je to skutečně biblické učení nebo jen výmysl některých křesťanů, kteří tím chtějí ospravedlnit svou touhu po hříchu?

Jednou z věcí, která mocně rozděluje křesťanské tábory, je nauka o ztrátě věčného života po obrácení v případech odpadnutí či zapření Ježíše Krista, nebo i odklon od zdravého učení jak je psáno v 2 Pt 2,1-4. Tam je jasně psáno o lživých učitelích, kteří zavedou zhoubné nauky a budou popírat Panovníka, který je vykoupil! Obrácení křesťané jsou přeci vykoupeni, tedy zachráněni, pokud ale vytrvají a nezradí!!! Jak je o tom 7x psáno ve Zjevení! Myslím, že všechna zaslíbení jsou spojena s podmínkou! Proto by mne zajímalo, co je pravda? Je to smutné, že tyto dva názory, či teologické spory jsou příčinou rozporů a nejednoty mezi obrácenými křesťany! ...

Tolik z dopisu čtenáře Milana E.