Doktrína o neodolatelné milosti neznamená, že žádnému vlivu Ducha svatého není možno odolat. Znamená, že Duch svatý může překonat každý odpor a učinit své působení neodolatelným. Ve Skutcích 7, 51 říká Štěpán židovským vůdcům:

Kritikové občas říkají, že rané oddíly Bible (Ex 20:5-6; 34:6-7; Nu 14:18) představují Boha jako toho, který stíhá „vinu otců na synech", zatímco pozdější části Písma (Jr 31:29; Ez 18:2; Jb 21:19; 2Pa 25:4) to odmítají, a namísto toho učí, že „synové nezemřou za otce". Ale tyto evoluční představy o vývoji biblického učení neodpovídají textu. V tomto pohledu jsou tři háčky:

1. V některých knihách Bible najdeme oba úhly pohledu. Například Dt 5:9-10 říká:

Římanům 5:12-21

• ¹²Skrze jednoho člověka totiž vešel do světa hřích a skrze hřích smrt; a tak smrt zasáhla všechny, protože všichni zhřešili. ¹³Hřích byl ve světě už před zákonem, ač se hřích nezapočítává, pokud není zákon. ¹⁴Smrt však vládla od Adama až po Mojžíše i nad těmi, kdo hřešili jiným způsobem než Adam. On je protějšek toho, který měl přijít. ¹⁵S milostí tomu však není tak jako s proviněním. Proviněním toho jediného, totiž Adama, mnozí propadli smrti; oč spíše zahrnula mnohé Boží milost, milost darovaná v jediném člověku, Ježíši Kristu. ¹⁶A s darem milosti tomu není jako s následky toho, že jeden zhřešil. Soud nad jedním proviněním vedl k odsouzení, kdežto milost po mnohých proviněních vede k ospravedlnění.

Když člověk učiteli sotva rozumí

Když učitel začne při vyučování mluvit složitě, pak je pravděpodobné buď, že se zamotal a vlastně ani neví, co chce říct, nebo, že se zabývá skutečnostmi, které překračují běžný způsob lidského vyjadřování a myšlení. Ne každé složité souvětí znamená, že učitel věci opravdu rozumí; může to znamenat, že je úplně vedle. Ale na druhou stranu to, že něco vypadá nepochopitelně, nemusí znamenat, že je učitel neschopný. Je možné, že látka, kterou se zabývá, je opravdu komplikovaná.

Ekumenický výzkumný výbor oslovil 14.000 Britů, aby zjistil, proč klesá návštěvnost kostelů. Výsledky označují média za „překvapivé". Navzdory obvyklým tvrzením, podle nichž lidé přestávají chodit do kostela, protože tradiční náboženství ztrácí význam, vypovídali respondenti opačně: kázání a pastorace církví podle nich ztratila křesťanský obsah, mravně i naukově. Shodují se, že církve by měly „rázně obhajovat mravní hodnoty, s přesvědčením a s odvahou, a nemlčet ani nebýt vlažné k mravnímu a společenskému kolapsu".

John Piper

Bůh nás stvořil k tomu, abychom žili s jedinou vášní: vášní radostně zobrazovat Jeho nejvyšší vznešenost ve všech oblastech života. Promarněný život je bez této vášně. Bůh nás povolává k tomu, abychom se modlili, přemýšleli, snili, plánovali a pracovali ne k vyvýšení nás samotných, ale k Jeho oslavě ve všech oblastech našeho života.