• Ježíš jim znovu řekl: „Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás.“ Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého.“ (J 20,21–22)

Když se Ježíš po svém vzkříšení objevil mezi učedníky, byli zavření ze strachu před Židy. Přišel k nim s přáním pokoje, ale také jim přišel předat úkol: „Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás.“ Ježíš učedníky vyslal do světa jako svědky o Bohu. Jak nemyslitelný musel pro ně tento úkol být. Báli se Židů a najednou měli vyjít mezi ně.

Posvěcením nazýváme dlouhodobé pů­so­bení Ducha svatého v životě věřících lidí, jež proměňuje jejich charakter, touhy a jednání tak, aby byli svatí a podobní Kristu.

Ospravedlnění je jednorázová událost; posvěcení je neustálý proces. Ospravedlnění nás osvobozuje od viny plynoucí z hříchu, posvěcení od znečištění hříchu. Jak vidno, obojí představuje nezbytné části Božího spásného díla v nás.

„Když má ten malý národ (rozuměj český) Bibli ve svém jazyce, tak proč jej nemá Anglie?“ (Jan Viklef)

Když na celosvětové konferenci misijní společnosti Wycliffových překladatelů Bible v roce 1999 Steve Sheldon citoval výše uvedený Viklefův výrok, kterým se učenec snažil obhájit právo na překlad Bible do angličtiny, začal jsem se zajímat o jednu ne příliš známou postavu, která byla s tou dobou spojena.

„Písmo nás učí, že kázání je prostředek milosti pro shromažďování a zbudování duší. Písmo má daleko k jakékoli zmínce o tom, že veřejné shromáždění ke slyšení Slova by mělo být určeno pouze pro dospělé. Naopak existují jasné důkazy o opaku.“ (Iain H. Murray, Děti a kázání, ZOD č. 73)

Sedí vedle vás a jejich nohy se nedotýkají země. Myslíte si: „Co z kázání tohoto kazatele – pokud vůbec něco – zůstane v hlavinkách mých dětí?“ S takto chabým porozuměním se pak rozhodnete vůbec neřešit se svými dětmi, o čem bylo kázání. Ale tak to být nemá!

Maria Anne Hirschmann, autorka knihy Hansi (Hansi, Infinity Art 2008, pokračování knihy: Nemusíš zestárnout, Infinity Art 2011) vypráví, jak se ze zapálené nacistky stala oddanou následovnicí Ježíše Krista:

V předchozím článku „Vytrvalost a bezpečí, nebo nejistota?“ (viz ZOD 109) jsme si ukazovali, že naše spasení je naprosto pevné, jisté a nepohnutelné – a to proto, že nezávisí na nás, ale na Bohu, který se nemění.

• Každý dobrý dar a každé dokonalé obdarování je shůry, sestupuje od Otce nebeských světel. U něho není proměny ani střídání světla a stínu. Z jeho rozhodnutí jsme se znovu zrodili slovem pravdy. (Jk 1,17–18)

Bůh je pevný, je jediná jistota, kterou máme.