Při prvním čtení textu Mt 5,43-48 se čtenáře musí zmocnit určitá pochybnost: „Buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec!" Je možné něco takového žádat, nespletli se překladatelé při interpretaci? Může být člověk dokonalý, jako je dokonalý nebeský Otec? Nezní to dokonce jako rouhání? Člověče, buď dokonalý jako tvůj nebeský Otec! A co více! Představte si, že tento nárok budete předávat ostatním. Sestry a bratři, buďte dokonalí jako váš Otec! Není laťka položena příliš vysoko?

Během mých pastoračních rozhovorů jsem zjistil, že mnoho mladých lidí má s modlitbou dost velké problémy. Někteří mají pocit, že jejich modlitby se staly rutinou, jiní zase vůbec nevědí, jak a kdy se mají modlit, ale většinu trápí pochybnosti, jestli jejich modlitby jsou vůbec vyslyšeny.

Jana, osmnáctiletá studentka, mi se značným rozčarováním řekla asi tohle

(Ezdráš 1:1-11, 1. část)

Je to až příliš jednoduché zvyknout si na pohodlný, zaběhnutý křesťanský způsob života. Už 36 let jsem oddaným křesťanem, z toho 25 let pracuji jako pastor a i pro mě je snadné se ocitnout v bezpečí a pohodlí každodenní rutiny, kdy mé srdce nedychtí po Bohu, jako laň po bystré vodě (Ž 42:1). V takové době, jak to vyjádřil David, nežízním a netoužím po Bohu „ve vyschlé, prahnoucí, bezvodé zemi" (Ž 63:1). Mé srdce je méně citlivé a má představa Boha je stále rozmazanější. Co potřebuji v takové době - co my všichni opakovaně potřebujeme - je, aby Bůh poslal svého Ducha k duchovní obnově.

Knihy Ezdráš a Nehemjáš pojednávají o Boží obnově Jeho bloudícího lidu.

* Vážení manželé Steigerovi,

pravidelně čtu časopis Zápas o duši. Celé biblické učení o neschopnosti přirozeného člověka uvěřit, o stoprocentní milosti Boží záchrany zapadá do sebe. Je však jediný bod, kde se mi toto učení hroutí, a to je odpovědnost přirozeného člověka za to, že neuvěří, za svoje slova a skutky. Nepomáhá mi tu ani vysvětlení od Anselma, že to přirozený člověk koná přece svobodně. Podle mě, pokud se někdo narodí se zlým srdcem, od toho závisí dále zlá vůle a to, že tyto věci není člověk, podle vás, sám schopen změnit, jen Božím zásahem, nemůže přece Bůh žádat od takového člověka zodpovědnost za to, že neuvěří, když přirozený člověk tuto schopnost bez Božího zásahu nemá, ani si ji nemůže přisvojit. Přirozenému člověku je tedy tento stav osudem a nic s ním nemůže udělat, pokud nezasáhne Bůh a nezmění jeho přirozenost. Přirozený člověk by podle mě byl zodpovědný za tento stav hned po narození jen tehdy, pokud by se sám aktivně podílel na Adamově vzpouře.

V r. 2002 vydala Česká evangelikální aliance „Základní informace o evangelikálních církvích a sborech v České Republice v letech 1990-2000". Nadějí autorů studie je, že:

• pomůže k zesílení a zaměření modliteb křesťanů v naší zemi
• povzbudí křesťany k aktivní službě sdílení evangelia
• vnese mezi křesťany v naší zemi touhu vědět více jak o svých bratrech a sestrách, tak o lidech, mezi kterými žijí a slouží
• pomůže sblížit křesťany v naší zemi v jejich práci na Božím království

I když se počet členů a věřících podle různých zdrojů značně rozchází, je procentuální poměr členů církve podle České evangelické aliance v ČR asi 0.17 %.

Evangelizace pomocí metody buněk

Jak jsem již nastínil v předchozím článku, evangelizace pomocí metody buněk spočívá v procesu evangelizace, jenž nazýváme bombou. Ze zmíněného procesu jednoznačně vyplývá, kdo je předmětem evangelizace. Cíl naší evangelizace nejvýstižněji popisuje řecké slovo OIKOS, jež znamená dům, rodinné a domácí prostředí (pozn. ZOD: „vedení domácnosti - ekonomie"). Každý člověk má svůj vlastní OIKOS, dělící se na tyto čtyři základní kategorie:

Milá sestro,

děkuji za Vaši odpověď. V mnohem s Vámi souhlasím. Doktrinální nevyhraněnost je v ČR asi ve všech denominacích. Spíše se preferuje „lidová teologie" a ve vyznavačských církvích se setkávám spíše s odporem k teologii jako k něčemu špatnému. Osobně se domnívám, že ČR a teologické fakulty ETF i HTF jsou značně ovlivněné německým liberalismem. Dokonce i německá neoorthodoxie je spíše „náboženským atheismem".

1. Ježíš Kristus, tak, jak nám ho prezentuje Nový zákon a jak před námi vystupuje z Písma, je příliš jedinečný a významný na to, aby si ho novozákonní autoři vymysleli. Těmto zápisům dala povstat moc Ježíše Krista, jejich autoři tuto moc nemohli stvořit. Ježíš je mnohem významnější než kterýkoliv z jeho svědků, a žádný z nich se mu nemůže rovnat. Za těmito spisy stojí jeho existence, stejně jako za zprávou, kterou šíří tisíce hlasatelů, stojí velká globální událost.

* Milé sestry v Americe i sourozenci v Praze,

zdravím vás já, Milan, nadšený příznivec křesťanského rozhlasového vysílání, a chci vám tímto moc poděkovat za dlouholetou práci v našem oddělení HCJB. Byl jsem vaším posluchačem jen asi osm až devět let, ale vaše pořady se mi staly nedílnou a neodmyslitelnou součástí mého duchovního života, zvláště v posledních třech letech mě doslova držely nad vodou, jak se říká. Měl jsem velice rád kázání bratra Metoděje, což byla svého času jediná, která jsem měl možnost poslouchat.

Milí čtenáři ZODu!

Během studijního pobytu v Anglii jsem měl možnost na vlastní oči vidět, jaký vliv na svatost církve má biblicky zakořeněná kvalitní literatura. Bohatá historie reformované a puritánské literatury v anglických dějinách nesmazatelně vryla své stopy do života současné církve. Všeobecná znalost důvodů pro svou víru (1. Petrova 3:15) je daleko hlubší než v Českých zemích. A tady vidím ohromnou příležitost pro nás. Objevujme nyní i zde v Čechách, na Moravě i ve Slezsku poklady, jež zaznamenali mužové víry naplnění Duchem svatým v zemích, kde se mluví jiným jazykem. Využijme pokladů reformované teologie, jež mají k dispozici v anglicky mluvícím světě, a použijme je na naší cestě víry za Kristem. Proto nyní vzniká nakladatelství Poutníkova četba. Časopis Zápas o duši již dlouhou dobu přináší svým čtenářům články s reformovaným pohledem. Vězte, že právě takový najdete i v knihách vydávaných nakladatelstvím Poutníkova četba.