"Je opravdu všechno relativní?"
"To je pravda pro tebe, ale pro mě ne." "Kdo jsi, abys soudil druhé?" "Jak můžeš říkat, že máš pravdu, když s tím tolik lidí nesouhlasí?" "Kdo jsi, abys vnucoval svou morálku druhým?" "To je prostě tvoje realita." "Jak můžeš tvrdit, že tvé náboženství je to pravé?"
Tyto fráze se staly v současné společnosti natolik běžnými, že snaha o jejich zpochybnění přináší jen obvinění z arogance a přízemního myšlení. Relativistické myšlení proniklo do mnoha sfér naší společnosti - na univerzity, do médií, zaměstnání a dokonce i do náboženských kruhů. Důsledkem toho je, že lidé, kteří v existenci nějakých základních či nekompromisních pravd a mravních hodnot věří, mohou silně znejistět, mají-li otevřeně vyslovit, co si myslí a o čem jsou přesvědčeni, i kdyby si přitom počínali vlídně a taktně.