Při čtení knih Žalmů zjistíme, že pochybnosti a duchovní deprese nejsou zvláštností jen našeho věku. Většina mužů, kteří psali žalmy z Božího vnuknutí, vyjadřují své pesimistické myšlenky proti Všemohoucímu:

• V den svého soužení se dotazuji Panovníka, v noci k němu vztahuji své ruce bez umdlení, má duše se utěšit nedá. (Ž 77:3)
  
• Což Bůh zapomněl na smilování? V hněvu uzavřel zdroj svého slitování? (Ž 77:10)
  
• Připomínám si Boha a sténám, přemítám a jsem na duchu skleslý. (Ž 77:4)

Jak dlouho, Pane, na mě nevzpomeneš? Nade vší pochybnost David a jeho současníci věděli, co znamená hluboká deprese:

Jak jí porozumětz biblického hlediska

Steve Lehrer, I. část

Pojem deprese se stal fenoménem dnešní doby a kultury. Každá druhá reklama prochází institucemi zabývajícími se duševním zdravím, aby nabídla podpůrné prostředky těm, kteří postrádají dobrou náladu, životní optimismus – nejsou spokojeni sami se sebou a mají depresi. Pokud jste někdy dlouhodobou depresi prožili, jistě víte, že je to hrozný existenční stav. Je to jako byste měli na zádech stokilové závaží a byli nuceni zátěž nosit do kopce a ke všemu jste měli ještě příšernou chřipku. Není divu, že ti, kteří jsou v depresi, hledají jakoukoli možnost léčby. Ale dříve než budeme hledat lék proti depresi, je třeba vědět, co za tímto velice nepříjemným stavem stojí. Pokud se chceme zabývat příčinami depresí, máme před sebou dvě překážky.

Pátráte-li po receptu na štěstí, nemohli jste si vybrat lepšího kuchaře. Jana Paulová rozdává radost a pohodu na potkání. … I v soukromí ji nezastihnete jinak než v dobré náladě. Leckoho tím provokuje, mnohým však pomáhá.

Jaký je váš „recept na štěstí“?

„Vlastně strašně jednoduchý, věřte mi.

Motto:
Velké myšlenky lze předvádět jen na malém prostoru.“ (G. K. Chesterton)

V dnešní uspěchané době moudří lidé šetří čas tam, kde se skutečně ušetřit dá. Dvojnásob by to mělo platit pro nás, křesťany. V Písmu jsme dokonce vyzýváni, abychom čas „vykupovali“. Což neznamená nic jiného, než že s ním máme nakládat rozumně, neboť každému z nás byla vyměřena pouze určitá část života v časnosti (a hlavní problém tkví v tom, že nikdo nevíme, kolik využitelného času každému z nás vlastně zbývá). Čas, totiž, je jedinou skutečnou devízou, kterou vlastníme. Můžeme ji dobře investovat, do druhých: rodiny a dětí, do sebe: vzdělání a nebo ji můžeme docela normálně promrhat.

Jak se můžeme vzepřít tak mocnému nepříteli?

Na Golgotě vyřkl Pán tato pozoruhodná slova: „Nyní je soud nad tímto světem, nyní bude vládce tohoto světa vyvržen ven". Mluvil o svém přicházejícím utrpení na kříži, které mělo vykonat soud nad světem a nad Satanem. Od Golgoty je tento světový systém vlastně odsouzen. Všichni, pro které Kristus zemřel, budou v příštích stoletích spaseni, zatímco všichni ti, kteří ho odmítli, budou odsouzeni.

Souběžné srovnání Zj 20 s 2Te 2 na předešlé straně je přesvědčivé. Tajemství antikristovské bezbožnosti působí již nyní, a jen čeká, až bude dnes spoutaný drak nakrátko uvolněn, aby ji dal, před 2. příchodem Pána, maximální moc pronásledovat Kristův lid. Satan je spoután Kristem, jenom Kristus jej může nakrátko uvolnit. Svázání satana tedy není budoucnost, je to přítomnost.

* Milí přátelé,
děkuji Vám za zaslání čísla Vašeho časopisu. Nevím, kde začít, ale chci být stručný. Také mně se konečně dostalo té smutné / radostné zprávy, že nás opustil náš bratr Metoděj. Byli jsme čerství křesťané, když jsme jej prvně slyšeli na HCJB. Jeho hlas byl tak nevšední. Bude tu na zemi chybět.

Dále mne znepokojily útoky některých věřících na Váš postoj ohledně „Božího vyvolení“. Slyšel jsem často slovo kalvinismus, jako by to byl Kalvin, kdo si vybírá syny a dcery do svého nebeského království. Vím, že zastáváte amilenialismus, a já jsem „pre-trib, pre-mill guy“, ale to nemění nic na věci, pokud se pravdy týče a  to zahrnuje i učení o Božím výběru všech, kdož jej (Boha) naleznou. Když jsem ještě nebyl věřící, také jsem si říkal, že ten Bůh si o sobě moc myslí, a že my lidé nejsme jenom nějaké figurky