Soulad vědy a náboženství

Už od osvícenství se etika založená na náboženství těšila mezi mnoha západními vzdělanci nevalné pověsti. Jako hlavní představitel tohoto přístupu by mohl být uveden Sigmund Freud, který považoval židovsko-křesťanskou etiku za iracionální, vyvolávající pocity viny a omezující přirozené lidské svobody. Společně s mnoha dalšími mysliteli byl stoupencem racionálnějšího přístupu v etice. Pokud existovalo jisté ohnisko sváru v pohledu na židovsko-křesťanskou etiku, pak to byla problematika manželství a sexu. Právě tuto část židovsko-křesťanské etiky uvedení intelektuálové odmítli nejostřeji. Toto odmítnutí pak v kultuře vešlo ve známost jako tzv. „sexuální revoluce“.

Kdy vlastně začíná život člověka? Je to ve chvíli, kdy začíná pulzovat primitivní srdce v zárodku, nebo v okamžiku, kdy se objevují první známky elektrické činnosti mozku? Nebo je to v době, kdy matka začíná vnímat pohyby plodu – tedy někdy v polovině těhotenství; či v období, kdy plod je již schopen samostatného života? Nebo je to až při narození dítěte?

Účelem křesťanské výchovy dětí je, aby z nich vyrostli schopní, odpovědní, rozvážní muži a ženy, kteří se zavázali žít podle křesťanských zásad. Takové typy lidí bude církev potřebovat v příštích několika desetiletích, aby „obnovila tvář země“. Výchova spojuje kázeň, vzdělávání a tisíce drobností rodinného života. Jinak řečeno děti by měly přijmout za své sedm ctností křesťanského života: víru, naději, lásku, moudrost (zdravý úsudek), spravedlnost (odpovědnost), statečnost (osobní pevnost a vytrvalost) a mírnost (sebekontrola, schopnost ovládat své city a chutě). Děti si tuto pevnost mysli, srdce a vůle osvojí třemi způsoby:

V nedělní škole se děti dozvěděly o tom, jak Bůh stvořil nejen zemi, ale i člověka. Malý Honzík byl obzvláště zaujatý tím, jak Bůh stvořil Evu z Adamova žebra. Během týdne si Honzíkova maminka všimla, jak chlapec polehává, a myslela si, že mu není dobře. Zeptala se: „Honzíku, co se stalo?“ Malý Honzík odpověděl: „Bolí mě na boku. Myslím, že porodím ženu.“

– Internet –

* Z článku „Vztah mezi starou smlouvou a novou smlouvou“ [ZOD 82] jsem pochopil, že Boží Svatý zákon považujete za neplatný. S tím se nemohu ztotožnit. Nemohu být u toho, když se pošlapávají Boží Svaté věci. Neplatný je Mojžíšův zákon, obřadní a ceremonielní zákony, které ukazovaly na pravou budoucí oběť Kristovu, dále různé jiné zákony starověku, Chamurapiho a další a další zákony, které vydávají lidé, ale ne Boží Svatý zákon. Bible hovoří o seznamu Božích Svatých věcí a Boží zákon je mezi nimi. Zkuste je všechny vyhledat. Mám k těmto Božím věcem velkou úctu, i když se cítím nedokonalým člověkem…
– Úryvek z dopisu čtenáře –

Prosím čtenáře, aby si znovu přečetli článek v ZODu 82, str.10 „Vztah mezi starou smlouvou a novou smlouvou“

Dříve, než se začtete do dalšího příspěvku, přečtěte si, prosím, Nehemjáše 7:72 - 8:18. Pokuste se představit si situaci, kterou nám představuje osmá kapitola Nehemjáše. Jsme ve městě Jeruzalémě a je tišrí, sedmý měsíc náboženského roku (odpovídající našemu září - říjnu), roku 444 před Kristem. Židé z celého Judska přicestovali na velké shromáždění v obnoveném hlavním městě. Na rozsáhlém náměstí u Vodní brány na východní straně města bylo vztyčeno dřevěné lešení. Kněz Ezdráš, který odešel z veřejného života před nějakými třinácti lety, vstupuje na pódium a v rukou má svitek. Zahajuje setkání chválou Boha. Jak Ezdrášovy oči sledují zástup, vidí všude ruce pozvednuté k nebi a slyší sjednocené hlasy lidí, které volají: „Amen! Amen!“