Je pravda, že lidé jsou ve všech dobách v podstatě stejní. Jisté změny však lze pozorovat. Sociologové, a to nejen křesťanští, píší, že na rozdíl od dřívějších časů (zhruba před 200 a více lety), kdy smysl a cíl existence člověka ležel kdesi vně či mimo člověka, leží dnes uvnitř. Bývalo celkem samozřejmé, že člověk dělal mnoho věcí, pokud ne všechny, ku prospěchu druhým, společnosti či pokojného prostředí, ve kterém žil.

Žalm 127,1

• Poutní píseň, Šalomounova. Nestaví-li dům Hospodin, nadarmo se namáhají stavitelé. Nestřeží-li město Hospodin, nadarmo bdí strážný.

V nadpise se vyskytuje jméno Šalomounovo. Toto jméno najdeme jen v Žalmu:

• Šalomounův. Bože, předej své soudy králi a svou spravedlnost královskému synu, aby obhajoval tvůj lid spravedlivě a tvé ponížené podle práva. (Žalm 72,1-2)

V Žalmu 127 šlo zřejmě o stavbu jeruzalémského chrámu (verše 1-2) a o potomky Davidova rodu (verše 3-5), jak to předpověděl Bůh skrze Nátana ve 2. Samuelově 7,12:

Lékařské důkazy:

Zastavil jsem se, abych si přečetl plaketu pověšenou v čekárně doktorovy kanceláře.

Ať zmlknou slova. Ať utichne smích. Na tomto místě smrt ochotně přichází na pomoc živým.

Zcela očividně tu nešlo o běžného lékaře. Moje další návštěva mě zavedla k Dr. Robertu J. Steinovi, jednomu z předních světových soudních patologů, soudnímu lékaři s okázalým vystupováním a nakřáplým hlasem, který mě v minulosti zasypával příběhy o nečekaných stopách, které odhalil při ohledání mrtvol. Mrtví podle něho dokázali vyprávět a dokonce často vyprávěli příběh, který přinesl spravedlnost živým.

• On dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé. (Mt 5, 45b)

V minulém článku seriálu o předurčení, Stav padlého člověka – aneb – čekání na peklo byla řeč o zoufalém stavu padlého člověka. Na základě jednoho ohlasu usuzuji, že mohlo dojít k nedorozumění, a proto raději na vysvětlenou připomínám, že v článku P3 byla řeč o srdci/charakteru padlého člověka, tedy zmíněný zoufalý stav srdce se netýkal opravdu obrácených křesťanů. Stav srdce křesťanů se radikálně liší, ale tím se, dá-li Pán, budeme zabývat později.

Začínat křesťanský život vírou v pevnou doktrínu je velmi důležitá záležitost. Někteří lidé slyšeli dvacet různých „evangelií" v průběhu stejného počtu let. Kolik jich ještě uslyší, než se dostanou na konec své cesty, lze jen těžko předvídat. Děkuji Bohu, že mě v počátku vyučil takovému evangeliu, že jsem se s ním dokonale ztotožnil a nechci znát žádné jiné. Stálé změny vyznání jsou totiž ztrátou. Je to totéž, jako když budete jabloň očesávat dvakrát nebo třikrát ročně. Nebudete potřebovat velký sklep, kam byste úrodu jablek uskladnili.

Když jsem nastoupila do osobního vlaku v Kolíně, abych se vrátila domů do Prahy, pohodlně jsem se usadila a tašku jsem si dala k nohám, aby nepřekážela nikomu, kdo by se rozhodl přisednout. Ve dveřích se objevil dobrosrdečně vypadající muž ve věku asi 65 let a hned jak promluvil, připomněl mi Švejka. Určitě touto trasou jezdí často, protože halasně pozdravil a ihned oznámil nějakému známému Jarouškovi, že si k němu nepřisedne, protože si „tentokrát přisedne tady k panince", které bude dělat společnost. A to jsem byla já. Byl přesvědčen, že mě to velmi potěší, proto se ani nezdržoval zdvořilostní otázkou, jestli je zde volno. Bez okolků mě začal bavit, a jak jinak než vtipem. Ale nejprve se zeptal, jestli jej znám: „Znáte ten vtip, jak jdou dvě báby do nebe?" Odpověděla jsem, že ne, ale že nebe mě zajímá, protože je to cíl mého života.

Nikdy jsem neučinila nic špatného, ale kvůli mně byly zmařeny lidské životy, potopily se lodě, byla vypálena města, padaly vlády, byly prohrány bitvy a dokonce několik kostelů bylo kvůli mně zavřeno. Nikdy jsem nikoho neuhodila, neřekla jediné nevlídné slovo, ale kvůli mně byly zničeny domovy, ochladla přátelství, ustal dětský smích, manželky ronily hořké slzy, bratři a sestry na sebe navzájem zapomněli a rodiče odešli do hrobu se zlomeným srdcem.

Od dob prvotní církve satan aktivně oponoval pravdě Božího slova v myslích člověka a záměrně připravoval falešné učitele s úmyslem, aby svedli Boží lid na scestí:

Apoštol Pavel varoval starší v Efezu slovy: I mezi vámi samými povstanou lidé, kteří povedou scestné řeči, aby strhli učedníky na svou stranu. Buďte proto bdělí a pamatujte, … (Skutky 20:30-31)

… aneb netolerantní struktury rozhovoru

Nedávno jsem se účastnil veřejného rozhovoru o homosexualitě, ve kterém velmi často zaznívalo slovo tolerance. Nad několika postřehy, které se tolerance týkají, bych se chtěl zamyslet. Když spolu lidé hovoří, mívají pochopitelně různé názory. Asi každý souhlasí s tím, že odlišný názor je třeba tolerovat. Umíme to však? Jsme skutečně tolerantní, když se střetneme s jiným názorem?

Chtěl bych vám vyprávět příběh o jednom spolku rybářů. Všude kolem nich byla jezera plná hladových ryb a už jen pomyšlení na rybaření v nich vyvolávalo nadšení! Pravidelně se scházeli, aby se sdíleli o svém povolání k rybaření a jak je rybaření úžasné.