• Blaze chudým v duchu... (Matouš 5,3).

Nový zákon zmiňuje věci, které podle našich měřítek nestojí za povšimnutí. „Blaze chudým v duchu..." Doslova to znamená: „Požehnaní jsou ti, kdo jsou nuzní." Ale vždyť žebráci nejsou ničím výjimeční! V kázání se dnes zdůrazňuje lidská síla či vůle, krása lidského charakteru - věci, kterých si lehce všimneme. Často dnes slyšíme slova: „Rozhodněte se pro Krista." Zdůrazňují něco, čemu náš Pán nikdy nedůvěřoval. Nežádal po nás, abychom se pro Něho rozhodli, ale abychom se Mu podřídili - a to je velký rozdíl.

Otázkou tohoto zamyšlení je, zda uplatňuje Bůh princip dvojího trestu. V dnešní humanistické době, kdy v centru pozornosti stojí člověk a nikoliv Bůh, přichází kladení takovýchto otázek mnoha lidem krajně nevhodné. Drtivá většina lidí hlásících se ke křesťanství totiž věří, že Ježíš Kristus zaplatil samozřejmě za všechny hříchy úplně všech lidí. Pokud jsme ovšem křesťané věřící Bibli, měli bychom se ptát, kde v Bibli je něco takového napsáno? Nechme tedy mluvit Slovo Boží a podívejme se na několik veršů, které se k této otázce vztahují:

Mezi lidmi se vžilo pořekadlo o těch, kteří nás ve smrti předešli, že už jsou na Pravdě Boží. Všichni, bez rozdílu náboženského vyznání a společenské důležitosti souhlasí s tím, že po smrti jsme si všichni rovni. Skutečností zůstává, že před Bohem, ani před vlastní smrtí nikdo neunikne. Proto je otázka vlastní smrti a věčného života pro každého člověka zásadní a jistě stojí za zamyšlení.

1. Smrt je nevyhnutelná
 

Kromě těch, kteří budou tělesně živi při 2. příchodu Pána Ježíše Krista, je tělesná smrt všech bezvýhradně jistá. Pomalu se blížím k sedmdesátce, a někteří moji vrstevníci již odcházejí na věčnost. Říkám si - teď již „prožívají" pravdu. Tak dobře jsem je znal a nemohu ani s nimi probrat, jaká je. Vtíravé myšlenky na smrt neušetří nikoho. Jejich četnost je na prvním nebo druhém místě - tak jsou neodbytné.

Četl jsem v jedné staré knize příběh neúspěšného muže. Bylo to docela zajímavé čtení. Na počátku, v mládí, hořela pochodeň velkého nadšení pomáhat druhým. Pak přišla první krize: chybný krok, útěk, život v emigraci. Ale pak - druhá míza - návrat a nový začátek, tentokrát podstatně úspěšnější. Už zralý muž se postavil do čela národa. Probudil nadšení davu, představil jasnou vizi, slíbil šťastný život v nové domovině. A nejen to, vzal na svá bedra břímě polního vojevůdce. Vyvedl své věrné z těžké otročiny, vykročil s nimi vstříc svobodě.

V poslední době více lidí z různých sborů a církví vyjadřuje osobní rozčarování z vývoje svých společenství a otevřeně hovoří o krizi autorit. Princip těchto stesků je vždy stejný. Dotyční něco uvidí, oznámí to vedoucím svého sboru, ale namísto odpovědi se setkají s obviněním z pýchy, nedostatku pokory a jsou vedeni k podřízení se autoritě s odůvodněním, že daná věc, i když se jich zpravidla týká, není jejich odpovědností. Pokud bych nějak symbolicky shrnul odpovědi, kterých se jim dostává, pak by se dalo říci, že jejich autority v podstatě tvrdí, že ony mají za jejich život větší zodpovědnost než oni sami. Jinými slovy, za osobní rozhodnutí oveček nesou zodpovědnost především jejich autority, a proto se ovečky mají podřizovat i ve věcech, kde je obviňuje svědomí, a které chápou jinak.

Byl jsem pozván na mužskou iniciaci bratrem z našeho sboru a jedním z organizátorů manželských setkání, aktivním členem Církve Bratrské. Po několika rozhovorech na téma o čem iniciace je a k jakému účelu má sloužit, jsem se rozhodl, že se zúčastním. Z rozhovorů se dvěma muži a s jedním panem farářem, se kterým jsem se náhodně setkal a který iniciací také prošel jako ti dva muži, jsem byl přesvědčen, že se jedná o čistě křesťanský program a duchovní cvičení. Abych přijel včas, musel jsem nastoupit do vlaku brzy ráno. Na místo konání jsem dorazil až odpoledne. Hned po večeři prvního dne, byla přednáška o tom, co to je iniciace. Tam jsem se ale dozvěděl opak toho co jsem slyšel při předchozích rozhovorech. Přirozeně jsem předpokládal, že když se jedná o křesťanská témata přednášek, že má víra bude posílena a obohacena. Iniciace byla na této první přednášce představena a vysvětlena jistě správně - ze svého pohledu. Pro ilustraci uvedu několik myšlenek z této přednášky.