Misie, kterou přikázal Ježíš Kristus svým apoštolům a následovníkům, je nést jeho evangelium všem národům světa. Je to základní poslání křesťanské církve i každého jednotlivého křesťana. V poslední době se setkáváme u některých křesťanských církevních vůdců s vědomým úsilím nahradit misijní poslání církve mezináboženským dialogem. Důvodem k tomuto úsilí je jejich přesvědčení, že plnit Kristův misijní příkaz není potřebné, protože všechna náboženství jsou cestami k Bohu a dovedou člověka k Bohu i bez Kristova evangelia. Tito křesťané zřejmě nevěří, že Ježíš Kristus je jediným Spasitelem a jedinou cestou k Bohu; přestali brát vážně jeho učení.

V posledních dekádách jsme svědky snahy o sbližování a sjednocování církví. V některých oblastech jde jistě o vítaný jev. Na druhé straně ovšem musíme přiznat, že jen se zármutkem přihlížíme tomu, jak se jednota stává významnějším prvkem, než biblické poselství o cestě spasení. Základní věroučné pravdy, za které bojovaly generace našich předků, se dnes stávají méně důležité než jednota. Základní reformační principy ustupují do pozadí jako druhotné jen proto, abychom vytvořili jednotu.

Mnohé církve stojí před rozhodnutím, zda se přidají do skupiny „jednotných" nebo ne.

Velmi nerad zařazuji křesťanství mezi náboženství, protože pokud Ježíš byl Bohem, pak nelze srovnávat Boží dílo záchrany padlého člověka s lidskými snahami o zachování nesmrtelnosti. Nicméně pro účely vysvětlení jedinečnosti křesťanství to učiňme. Předpokládejme, že křesťanství má svého zakladatele Ježíše, stejně jako islám má proroka Mohameda, buddhismus Buddhu a podobně. Většina náboženství má také své texty - písma jako Bible, Korán a jiné, o které se opírá a kde jsou většinou zachyceny hlavní myšlenky jejich zakladatelů. Předpokládejme dále, že příslušný text se vždy snaží co nejpravdivěji sdělovat skutečnosti.

Takže na začátku máme všechna náboženství patřičně srovnána na pomyslné startovací čáře. Žádné neupřednostňujeme, všechna mají stejné startovací podmínky. Kdo vyhraje?

Pojem, který nemám rád

Téma evropských hodnot je, po pravdě řečeno, pro mne zajímavé, neboť já je popírám. Čas od času se v politice objevují hesla, slogany, výrazy, které jistou dobu ovládají politickou diskusi, a když se takový fenomén objeví, je dobré se zamyslet, co vlastně znamená.

Tvrdím, že výraz „evropské hodnoty", který se objevil poměrně pozdě (až v posledních dvaceti letech), je náhražkou. Je to takové kompromisní řešení, něco, s čím by mohl každý souhlasit, nikdo by proti tomu nemohl nic říci právě proto, že je to termín poněkud bezobsažný.

Pravidla války se mohou měnit, cíl zůstává: Mohamedovo bojovné náboženství.

Patří násilná mise k bytostným rysům islámu? Tato otázka řezenského proslovu Benedikta XVI. vyvolala celosvětový ohlas. Nabízíme odpověď historika Egona Flaiga. Mohamed, prorok, byl zároveň úspěšným vojevůdcem. V islámském právním učení bojovné rysy, byť v umírněnější podobě, přetrvávají. Profesor greifswaldské univerzity Egon Flaig se mimo jiné vědecky zabýval i antickými představami spravedlnosti a - na druhé straně - politickým ospravedlněním společenské diskriminace například otroků či porobených národů.

Lidé, kteří zkoumají moderní trendy, ohlašují „návrat hodnot". Etika a morálka jsou ústředními tématy 21. století. Dokonce i hospodářství se v dobách globalizace a liberalismu odvrací od myšlenek na výkonnost a požaduje základní etickou orientaci.

Co tím myslíme když mluvíme o hodnotách? Hodnoty, morálka, etika a ctnosti spolu sice souvisí, je však potřeba je pojmově odlišit. Například ctnosti chtějí „převést" hodnoty do všedního života. Morálka (latinsky moralit znamená „mravný") je takříkajíc obecný pojem. Označuje se jím soubor pravidel, který je ve společnosti akceptován a závazně přikazuje, co je mravné, co je špatné a správné, co je dobré a zlé.

• Nespřahejte se s nevěřícími! (2K 6:14)

Biblický výklad

Velkým nebezpečím při čtení Božího slova je do něj vkládat vlastní myšlenky a názory. Když už před jeho otevřením víme, co v něm chceme nalézt a co ne, tak potom už neslyšíme Božího Ducha, ale jenom sami sebe. Alespoň částečně nás od takového nebezpečí může uchránit dodržování pravidel výkladu Bible. Rádi bychom zde připomenuli to nejzákladnější, a tím je čtení Božího slova v kontextu a souvislostech. Vzhledem k tomu, že řešíme problematiku týkající se církve, která vznikla až v době apoštolů, je pro nás směrodatné učení Nového zákona (dále také „NZ"). Zvláště v listech, které jsou církvi přímo adresovány, Pán Bůh probírá finanční otázky a podporu svých služebníků. Jmenovitě apoštol Pavel se ve svých dopisech tímto tématem zabývá a předložené principy ukazuje na své vlastní službě, ale také na životě a učení Pána Ježíše a Starozákonního lidu. Proto bude NZ těžištěm našeho studia.

Žijeme v době, která se vyznačuje komunikací. Komunikace je určitě nádherný dar, který nám Pán Bůh dal. Komunikace je jistě velmi užitečným nástrojem k řešení osobních problémů, k vysvětlovaní stanovisek, k hledání společných cest. Komunikace je jistě velmi důležitá i v oblasti dialogu mezi církvemi a náboženstvími. Určitě i komunikace byla nástrojem toho, že na mnohých místech došlo ke zklidnění různých mezidenominačních násilných bojů a zápasů. Nicméně, komunikace není „lékem" na doktrinální rozdílnost a jednota není nejdůležitější hodnotou křesťanství. Ano, komunikace je důležitá, abychom spolu vycházeli korektně, abychom se společně ozvali ke společenským a morálním otázkám. Ale mezidenominační dialog by neměl sloužit k tomu, abychom dělali zásadní věroučné kompromisy jen proto, abychom měli jakousi jednotu. Pokud by tomu bylo tak, pak by reformace byla největším omylem v historii církve. Je naprosto zásadní, abychom znali naše kořeny, znali učení naší církve a chránili je a předávali dalším generacím.

Vážený bratře, děkuji velmi za zaslání nového ZODu. Zaujalo mne tam hned několik článků. Především ten, který řeší otázku platnosti Ježíšovy oběti (za koho vlastně na kříži zaplatil). Jak jsem pochopil z článku, tak pouze za ty vyvolené, a to vyvolené již před stvořením světa. Doufám, že jsem to dobře pochopil.

Počátkem listopadu vydalo největší nekatolické křesťanské nakladatelství „Návrat domů" drobnou knížku amerického autora Johna Eldredge pod názvem „Velký příběh" (anglický originál se jmenuje „Epic"). Tato drobná knížka je již pátým dílem jmenovaného autora. Nutno ovšem poznamenat, že třetí knihu (anglický titul „Sacred Romance", český překlad vyšel pod názvem „Na cestě") psal se svým dlouholetým blízkým přítelem Brentem Curtisem a čtvrtou (anglicky „Captivating", česky „Úchvatná") se svou ženou Stasi.