Proč křesťané nevydají během těch pár let, které nám Bůh určil ke službě, celé své srdce? Mohou k tomu mít mnoho důvodů, ale jádrem problému je, že jim chybí opravdová motivace. Co nás motivuje, abychom Bohu sloužili? Především to, že si stále připomínáme Jeho převelikou milost, kterou nám prokázal na kříži. Vždyť to je to nejdůležitější, o čem náš pozemský život je.

- Steve Cole -

Myslím, že je jen přirozené, když se křesťané mezi sebou liší v názorech na více či méně podstatné otázky Božího zjevení. Nikdo z nás nemá patent na rozum.

Často mě nepřestává udivovat jistota, se kterou tu ten či onen předkládá jedině správný výklad v Bibli mnohdy nejasných nauk. Avšak bratři a sestry, nesnižujme jeden druhého, (Jakub 4,13), nezapomínejme, že světu Kristus vzkázal, že jeho učedníky pozná podle vzájemné lásky (Jan 13,35).

• Ztratí-li sůl svou chuť, čím bude osolena? Nebude už k ničemu, jen se vyhodí ven a lidé ji pošlapou. (Matouš 5:13)

Nemám ambice pokoušet se o všeobjímající shrnutí ani předkládat nové a objevné myšlenky. Své příspěvky chápu spíše jako kamínky do mozaiky, jeden z mnoha názorů v diskuzi, která v církvi probíhá a která probíhat musí, pokud má být církev opravdu živým organismem a ne rigidní zkamenělinou dávno uplynulých časů. K tomuto zamyšlení mě inspiroval biblický verš: Vy jste sůl země. Napadlo mě, proč Kristus zvolil právě tento příměr a zda vůbec může být ještě v něčem inspirativní pro praktický život křesťana žijícího uprostřed Evropy na začátku jednadvacátého století. Uvědomil jsem si, že sůl má několik velmi charakteristických vlastností, které jsou možná zajímavé pro pochopení zmíněného úryvku. Už žáci základní školy vědí, že kuchyňská sůl je poměrně jednoduchou chemickou sloučeninou dvou prvků - sodíku a chlóru.

Chyba v súčasnej evanjelizácii leží v jej humanistickom prístupe ... Je priamo fascinovaná veľkým, hlučným, agresívnym svetom s jeho veľkými menami, obdivovanými hrdinami, jeho bohatstvom a výstrednými pompéznymi slávnosťami. Miliónom sklamaných ľudí, ktorí si vždy žiadali svetskú slávu, ale nikdy ju nedosiahli, moderné evanjelium ponúka rýchlu a jednoduchú skratku k túžbam ich srdca.

• Všichni, kdo se dají vést Božím Duchem, jsou totiž Božími syny. Nepřijali jste přece ducha otroctví, abyste se znovu báli. Naopak, přijali jste Ducha synovství, v němž voláme Abba, Otče! Sám Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti. A jsme-li jeho děti, pak jsme i dědicové, totiž dědicové Boží a spoludědicové Kristovi. Máme-li podíl na jeho utrpení, budeme mít podíl i na jeho slávě! Mám totiž za to, že naše nynější utrpení nejsou srovnatelná se slávou, jež na nás má být zjevena. Všechno stvoření s toužebným očekáváním vyhlíží zjevení Božích synů. Stvoření je totiž podrobeno marnosti, ne dobrovolně, ale kvůli tomu, který je marnosti podrobil. Chová však naději, že jednou bude vysvobozeno z otroctví zkázy do slavné svobody Božích dětí. Víme přece, že všechno stvoření až dosud společně sténá a pracuje k porodu. A nejen ono, ale i my, kteří okoušíme první ovoce Ducha, i my ve svém nitru sténáme, zatímco očekáváme přijetí za syny, to jest vykoupení svého těla. Byli jsme totiž spaseni nadějí. Naděje, která je zjevná, ovšem není naděje. Kdo něco vidí, proč by v to ještě doufal? Doufáme-li však v to, co nevidíme, pak to trpělivě očekáváme. A tak nám také Duch pomáhá v našich slabostech. Když ani nevíme, za co a jak se správně modlit, sám Duch prosí s nevýslovným sténáním za nás. Ten, který zkoumá srdce, ovšem rozumí smyslu Ducha, že podle Boží vůle prosí za svaté. Víme, že těm, kdo milují Boha, všechno napomáhá k dobrému - totiž těm, které povolal podle svého záměru. (Římanům 8:14-28)
  0

Parlamentní shromáždění Rady Evropy na svém zasedání počátkem října 2007 schválilo rezoluci, nazvanou „Nebezpečí kreacionismu ve vzdělávání". Cílem má být zabránit výuce kreacionistických teorií včetně teorie „inteligentního designu", tedy teorií o vzniku života, které se rozcházejí s darwinistickou evoluční teorií hlavního vědeckého proudu.

Rada Evropy, považovaná za hlavního strážce lidských práv a občanských svobod na evropském kontinentu, apeluje na členské státy a jejich školské orgány, aby „hájily a rozvíjely vědecké poznání", „rozhodně oponovaly výuce kreacionismu jako vědecké disciplíny rovnocenné evoluční teorii" a „podporovaly výuku evoluce jako fundamentální vědecké teorie ve školních osnovách".

Bratře Pavle, otázka, která mě trápí: je předmanželský sex důchodců, kteří se mají rádi, hřích nebo dokonce smilstvo? Děkuji za odpověď. Pán s Vámi ...

Milý bratře, odpověď na tuto otázku má obvykle dvě roviny. Ta první, která se týká intimního soužití mimo manželský svazek, střídání sexuálních partnerů, je jasná. Vy jste svoji otázku formuloval jako „předmanželský sex", důchodců, kteří se mají rádi - čímž naznačujete, že o manželství uvažují. Pokud je tomu tak, předmanželský nebo mimomanželský sex, zřejmě do kategorie smilstva patří.