• ... běda mně, kdybych nekázal [evangelium] (1. Korintským 9,16).

Dejme si pozor, abychom se nebránili slyšet Boží povolání. Každý spasený člověk je povolán, aby o svém spasení vydával svědectví. To však není totéž co povolání kázat evangelium. Při kázání můžeme použít spasení jako ilustraci. Pavel v tomto verši mluví o palčivé bolesti, kterou v něm působilo mocné povolání ke kázání evangelia.

• Ježíš mu odpověděl: „Pojď za mnou a nech mrtvé pochovávat své mrtvé." (Mt 8:22)

Dvakrát v evangeliích požádal učedník Ježíše o propuštění, aby mohl pohřbít svého otce. V obou případech říká Ježíš učedníkovi: „Nech mrtvé, ať pohřbívají své mrtvé." Tato věta je přiřazována k tvrdým Ježíšovým výrokům, protože nabádá syna, aby dal přednost následování Ježíše před vzdáním pocty svému otci. Význam této pasáže je obvykle vysvětlován tak, že duchovně mrtví, ti, kteří nenásledují Ježíše, by měli pohřbívat fyzicky mrtvé.

• Protože máme mocného velekněze, který vstoupil až před Boží tvář, Ježíše, Syna Božího, držme se toho, co vyznáváme. Nemáme přece velekněze, který není schopen mít soucit s našimi slabostmi; vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu. Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas. (Žd 4:14-16)

Všichni křesťané se potýkají s problémy ve dvou klíčových oblastech, se kterými stojí a padá náš křesťanský život: vytrvání ve zkouškách a modlitba. Jak víte, tyto dvě věci spolu souvisí. Živý modlitební život je pro to, abychom ve zkouškách obstáli, nezbytný. Neschopnost přestát zkoušky je typická pro semeno na skalnaté půdě. Podle Ježíše toto semeno představuje ty, kdo

• slyší slovo a hned je s radostí přijímají. Nemají však v sobě kořen a jsou nestálí; když pak přijde tíseň nebo pronásledování pro to slovo, hned odpadají (Marek 4:17).

Vytrvalost je jednou ze známek pravé spásné víry:

Křesťané si kladou otázky ohledně svého zapojení do veřejného a politického života. Odpovědi na ně jsou často protichůdné. Na jedné straně jsou ti, kteří jsou přesvědčeni, že křesťan nemá mít nic společného se světskou, veřejnou nebo politickou správou státu - ti dokonce odmítají i volit. Na druhé straně křesťanské škály jsou ti, kteří z kazatelen ovlivňují své posluchače natolik, že jim navrhují, koho mají volit nebo jak se mají zapojit do křesťanských aktivit. Někdy je nabádají až k fyzickým bojkotům. Tato krajnost se týká více zámořského než evropského křesťanstva, přesto není tak dávná doba, kdy většinová církev spolu se státní mocí udávala politický tón i Evropě.

Rozhovor s chemikem Vladimírem Králem

Prof. RNDr. Vladimír Král, DSc., (*1949) je vedoucím skupiny molekulárního rozpoznávání Ústavu analytické chemie Vysoké školy chemicko-technologické v Praze. Je autorem 250 publikaci a 50 patentů.

Můžete nejprve prozradit čtenářům, co vás přivedlo k zájmu o přírodovědu?

Asi to bylo zájmem o chemii. Pokusy v sušárně našeho starého panelového domu mě už na základní škole nasměrovaly a láska k chemii mi vydržela dosud.

Přerozdělování a skandál chudoby

Čím víc se člověk touto problematikou zabývá, tím víc je mu zřejmé, že přerozdělování představuje ve svých důsledcích daleko méně přerozdělování od bohatých k chudým, jak jsme se domnívali, jako spíš přerozdělování moci od jednotlivce ke státu.

To, co se nyní dostalo do popředí namísto ideálu spravedlivých odměn a bratrské lásky, je ideál rovnoměrnější spotřeby. Ten v sobě z našeho pohledu obsahuje dvojí přesvědčení: jedno, že je dobré a nezbytné odstraňovat nouzi a že nadbytek jedněch by měl být obětován naléhavým potřebám jiných, a druhé, že nerovnost prostředků mezi jednotlivými členy společnosti je špatná sama o sobě a měla by být více nebo méně radikálně odstraněna. Mezi těmito dvěma představami neexistuje logické propojení. Ta první spočívá přímo v křesťanské ideji bratrství.

Pokoj tobě Pavle,

jak se daří v našem Pánu? Nevíš něco o organizaci v ČR, která se jmenuje „The Seed of Truth"? Rozdávají literaturu a časopis „Hvězda Naděje". Tvrdí, že jsou křesťané, ale zdá se mi, že něco není v pořádku. Milan Horák, kněz z Obce křesťanů, napsal jeden článek a pokud se nemýlím, jde o sektu. Chtěl bych varovat naše lidi ve sboru. V časopise jsem našel, že za obsah odpovídá Ignatius s redakční radou.

Další dotaz na totéž téma:

Jedná se o nějakou americkou prý křesťanskou církev (viz citace níže). Podle toho, co jsem četl je to nějaká směs - sympatizují s např. mormony, Ellen White považují za ženu s velkým Božím požehnáním, ... vypadá to jako lidské náboženství - produkt „křesťanského" humanismu - boj za lepší lidi, sociální programy a pod.

Milí Steigerovi, sestro Suchomelová, ale i vy všichni, kteří se podílíte na vzniku časopisu ZOD a jeho distribuci!

Díky vám za vaši dlouholetou péči o duše! Vždyť dnem i nocí svádíme zápas o víru v modlitbách za druhé. Ale i na sebe musíme dávat pozor. Když nás satan nemůže dostat jinak, zahltí nás aktivitami, třeba i církevními nebo charitativními. Unaví nás fyzicky i duševně, vyhoříme. Zbytečně! To nesmíme dopustit! Vidím, že některým se to už stalo. Někdy méně znamená více. Na to občas zapomenu. Váš časopis je mi vzpruhou, přichází Božím řízením vždy právě včas. Ve dnech, kdy už jsem unavená a vyčerpaná z „posluhování" svým tělesným bližním. Tělesnost strašně vyčerpá, unaví a vysaje energii ducha. Kdyby nebylo útěku do „zásvětna", jak to krásně nazval jeden bratr kazatel, padla bych hlady. Stačí malá chvilka četby Písma, článků Vašeho ZODu, chvilka ticha a rozjímání a hle, síla je zase obnovena!