Stojíme na prahu nové doby. Po období útlaku se v celé naší společnosti otevírají nové výhledy a možnosti. Vše se přehodnocuje a odhalují se důsledky hluboké deformace mravního i hospodářského života. Rodí se nová předsevzetí, realizují se lidská práva, svoboda svědomí a vzájemná úcta.

Milý čtenáři,

Mohli obyčejní lidé napsat neomylnou Bibli? Skeptici často argumentují, že mýlící se lidé museli napsat nebo opsat Bibli plnou chyb. Dejme kritikům v jednom za pravdu. Člověk je skutečně omylný a dělá neustále spoustu chyb. Přesto je schopný vyprodukovat bezchybné dílo. Člověk může napsat článek bez jediné gramatické chyby. Může, chce-li a má-li dostatek zájmu, pozornosti a čestnosti, opsat určitou knihu bez chyby, obzvláště, pojistí-li se systémem kontrolorů. Proto může člověk někdy, dá-li si záležet, vytvořit ibezchybné dílo.

Lidé stojí ve frontě na štěstí a bojí se, že jim vyprodají před nosem. Ty, Pane, stojíš za pultem a rozdáváš. Rozdáváš svá připravená štěstíčka; rozdáváš s úsměvem. Vlídně a pokojně uklidňuješ tlačící se zákazníky, že se dostane na všechny, ale lidé nejsou spokojeni s obsluhou. Tvá štěstíčka jsou totiž zabalená. Není potřeba vidět předem, komu co dáš. Ty víš sám nejlíp, jaký balíček udělá radost. Lidi si však vymýšlí. Chtějí se napřed podívat dovnitř a podle toho, co tam bude, projevit spokojenost nebo napsat do knihy stížností.

Daniel Webster jednou řekl: "Co je cenné, není nové a co je nové, není cenné." Tato poznámka se tehdy týkala politického programu, ale existuje mnoho oblastí, na které se tato aplikace hodí i dnes, jako například mravy, filozofie a možná i národohospodářství. Často ženeme filosofii "osvícenství" do takových extrémů, že předpokládáme, že jsme objevili něco "zvláštního", a proto se můžeme odloučit od všech tradičních hodnot. Dokonce věříme, že jsme schopni udělat něco dobrého i z toho, co vminulosti skončilo katastrofou.

V křesťanských kruzích je slovo "biblický" slýcháno velice často. Říká se, že je potřeba, abychom byli biblickými křesťany, musíme dělat jen věci, které jsou biblické, nesmíme dělat nebiblické závěry. Dokonce vycházejí knihy, které mají toto slovo v názvu: "Biblická strategie duchovního boje", "Ano prosím, ale biblicky" apod. Ovšem jen zřídkakdy slyšíme vysvětlení, co přesně slovem "biblický" autor myslí.

Bible ohrožuje mravnost mládeže, tvrdí skupina německých právníků. Nejčtenější kniha světa bible se možná v Německu už brzo ocitne na seznamu knih ohrožujících mravní výchovu mládeže. Dva němečtí právníci totiž tvrdí, že Písmo svaté hlásá genocidu, rasismus, antisemitismus, kruté popravy osob nezletilých a homosexuálních, pedofilii a řadu dalších perverzit. Advokáti Christian Sailer a Gert-Joachim Hetzel z podnětu „skupiny rodičů dětí školního věku" z Bavorska už předali náležitě sestavený a zdůvodněný podnět spolkové vládě.

Zde předkládáme několik důvodů, které nacházíme v Božím Slově, proč v naší církvi vykládáme Bibli.

1. Protože je inspirovaná Bohem

• Veškeré Písmo je vdechnuté Bohem a je užitečné k vyučování, k usvědčování, k napravování a k výchově ve spravedlnosti, aby byl Boží člověk dokonalý a vybavený ke každému dobrému dílu. (2 Timoteovi 3,16-17)

Prvním důvodem pro výklad Bible je to, že Bible je Božím Slovem – je to Bohem vdechnuté slovo. V původním jazyce se jedná o dvě slova – Bůh a dech – jsou to Bohem v(y)dechnutá slova. Pavel to věděl a věřil tomu. Ačkoliv dříve nenáviděl Krista a pronásledoval jeho učedníky, nyní, když čeká na rozsudek smrti, připomíná svému „synu ve víře" Timoteovi, že Bible je Boží Slovo.

Je Bible inspirovaným Božím slovem nebo jen souborem lidmi napsaných dokumentů? Kdyby byla božsky inspirována dobrým neměnícím se Bohem, nebyly by v ní žádné rozpory … není divu, že více než 65 milionů Američanů nepatří k žádné církvi.

To je tvrzení „Společnosti separatistů", skupiny ateistů, kteří následují zjevení své kněžky Madalyn Murray O´Hair. Mnoho agnostiků a ateistů dnes šmahem odmítá Bibli jako Boží slovo s tím, že se odvolává na „nesčetné rozpory", které v ní údajně jsou. Říkají: „Jak můžete očekávat, že budeme věřit ve všemohoucího Boha, který si nedokáže uhlídat své zjevení?"

O vzájemné snášenlivosti, respektu a ohleduplnosti

I. Co je to tolerance?

Tolerance je velmi ošidné a zavádějící slovo. Kdykoliv se setkáme s jakýmkoliv diskutabilním námětem, bude vždy rozumné nejprve definovat (vymezit) pojmy, o nichž je řeč. Předejdeme tak častému nedorozumění a často zbytečnému nepochopení, protože každá strana má na mysli něco jiného. Jak čeština trefně říká - jeden mluví o voze a druhý o koze.

Mluvíme-li o kázání, musíme říci, že kázání v současnosti prochází světovou krizí. Není to příliš populární prostředek komunikace. Je nahrazováno mnoha jinými, zábavnějšími a atraktivnějšími formami. Přesto kázání stále zůstává Bohem přikázanou formou komunikace evangelia.

Proto je nutné, abychom mluvili o kázání, přemýšleli o něm, učili se kázat, hledali příležitosti, kdy můžeme kázat evangelium. Jak je psáno:

• Ale jak mohou vzývat toho, v něhož neuvěřili? A jak mohou uvěřit v toho, o kom neslyšeli? A jak mohou uslyšet, není-li tu nikdo, kdo by ho zvěstoval? (Ř 10:14)

Dnes se společně podíváme na výkladové kázání, na jeho místo v životě církve, na jeho opodstatnění - jestli vůbec existuje nějaký mandát pro to, abychom v církvi používali právě výkladové kázání. Ale dříve než to uděláme, musíme se nejprve podívat do historie kázání a ukázat si některé používané formy kázání.

Všichni lidé seznámení s reformací šestnáctého století vědí, že jejím heslem bylo Sola Scriptura – „Jedině Písmo“. Tento výrok byl vyhlášen proti papeži, církevním otcům a koncilům. Lutherovo a Kalvínovo „pouze Písmo“ znamenalo přinejmenším čtyři věci:

• Ježíš řekl Židům, kteří mu uvěřili: „Zůstanete-li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky. Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými.“ (Jan 8,31–32)

Ježíš se nespokojuje s pouhou debatou o náboženských otázkách. Chce přivést lidi ke spasení.