- 1 z 3
- ››
Lidé stojí ve frontě na štěstí a bojí se, že jim vyprodají před nosem. Ty, Pane, stojíš za pultem a rozdáváš. Rozdáváš svá připravená štěstíčka; rozdáváš s úsměvem. Vlídně a pokojně uklidňuješ tlačící se zákazníky, že se dostane na všechny, ale lidé nejsou spokojeni s obsluhou. Tvá štěstíčka jsou totiž zabalená. Není potřeba vidět předem, komu co dáš. Ty víš sám nejlíp, jaký balíček udělá radost. Lidi si však vymýšlí. Chtějí se napřed podívat dovnitř a podle toho, co tam bude, projevit spokojenost nebo napsat do knihy stížností.
Málokdo může vyprávět zajímavější příběh, než tento misionář v Africe, který se snažil prodat Nový zákon muži, s kterým se dal do řeči. Co bylo zajímavé, že oba muži měli a viděli svůj cíl jinak. Misionář chtěl aby si muž Nový zákon koupil; obvykle lidé, kteří si něco koupí, neodloží zakoupené tak snadno, jako když jim dáte misijní materiál jen tak. Druhý muž se spíš díval na velikost nabízené knihy a říkal si, má perfektní papír, do kterého bych si mohl balit cigarety.
Nevím, zda toto zamyšlení někoho potěší, ale rád bych se zaměřil na problémy, které potkávají křesťana na cestě životem. Nejdříve bych chtěl poznamenat, že řada duchovních často odpovídá na otázky, které nikdo neklade, a cudně vynechává ty, které hledající i věřící lidé kladou.
Výňatky z kázání Charlese Spurgeona, které přednesl v Londýně dva týdny poté, co se rozešel s anglickou Baptistickou jednotou.
Thomas Watson nám nabízí to, čemu říkám deset přikázání ke slyšení Božího slova. Mnoho z nich se překrývá, takže je můžeme uvést v krátkosti jako přikázání:
Zkrácená ukázka ze života a díla Vladislava Santariuse, jehož cílem byl návrat k novozákonnímu křesťanství, kde zdůrazňoval kristocentrismus, znovuzrození, praktickou službu lásky, milosrdenství a vítězný křesťanský život.
NOVÝ ZÁKON dává pravdivý a plný obraz církve Kristovy a popisuje její vznik a dílo v dobách apoštolských. Podle svědectví Nového zákona byla církev Kristova naplněna plností duchovního života, svým dosahem zahrnovala všechny problémy a navždy zůstane jediným vzorem. Později nastala duchovní stagnace a bylo zapomenuto mnoho základních součástí církve Kristovy.
Takzvaná „nová reformace" představuje ve skutečnosti záměnu Božích cílů za lidské!
Na konci října si každoročně více než jindy připomínáme reformaci, jejímž hlavním cílem bylo očištění Kristovy církve ode všech lidských dodatků a příkazů a návrat k Božímu Slovu. A protože právě Boží Slovo nám slouží k tomu, abychom dokázali rozlišit, co je světské, resp. lidské, a co je Boží, je velmi důležité, abychom měli přístup k Slovu Božímu. Kromě rozpoznání lidského a Božího učení je pro nás Slovo Boží, požehnané Duchem Svatým, také hlavní duchovní stravou, která nám umožňuje zachovat věrnost Bohu při práci na Boží vinici.
... Názor, že pokud neposloucháme Boží hlas v komůrce, pak je kázané/vyučované Boží slovo jen literou a zákonem, považujeme za velmi nebezpečný. Víra je ze slyšení Božího slova, a tedy i život a moc spasení je z Božího slova, skrze víru (a samozřejmě skrze Ducha). Nijak nechceme zmenšit roli komůrky. Postavit však do kontrastu vyučování Slova a přímé působení Ducha je nezdravé a škodlivé. Konec konců Písmo nikde nenazývá kázané slovo, i kdyby byl posluchač chladný a hluchý, literou. ...
Toto je z dopisu, který jsme obdrželi v reakci na článek „Duchovní domov a život víry“ z minulého ZODu. Článek kladl důraz na zralost víry, ale je možné, že by někoho mohl svést i k výše popsanému odmítnutí Božího slova, což nebylo naším záměrem. Následující kázání je ze Zimní konference v Kladně z roku 2009: