Co si představí většina lidí, když slyší slovo "sláva"? Ve společnosti je nejčastěji používáno ve spojení s chválou a se ctí kvůli nějakému úspěchu. Sláva je v Bibli důležité slovo. Lze ho najít ve většině částí Bible. Ale tam je toto slovo používáno v jiném smyslu, než jak ji chápe dnešní člověk. Nejprve: Bible učí, že Bůh dává slávu:

Během zpravodajství o nedávných povodních jeden postižený muž prohlásil: "Bůh musí být komunista, jinak by takovou pohromu nepřipustil". Ani v nejmenším nesnižuji utrpení a pocity lidí, kteří přišli o všechno a není podstatné, zda tento člověk ztratil všechno. Tento postižený měl zřejmě na mysli bolševické způsoby, na něž si až moc dobře pamatuji z dětství. Tehdy rudí mocipáni přišli a ukradli na co přišli.

Na tuto otázku odpoví většina křesťanů: "Ano, samozřejmě." Avšak o možnosti všemohoucnosti panuje řada pochybností. Jednou z nich je následující chyták: "Když je Bůh všemohoucí, je tedy tak mocný, že se může stát bezmocným?"

Pravou svobodu nacházíme, když jsme ochotni přijímat skutečnost takovou, jaká je (včetně Boží spravedlivé a účinné svrchovanosti nade vším stvořením), a když Bohu dovolujeme, aby nás ve všem utvářel do podoby, jakou při nás chce mít. Otázka Boží svrchovanosti, která pro nás pak již zdaleka není pohoršením, se může stát úžasným učením, z něhož čerpáme velká požehnání.

Křesťanům, a obzvláště misionářům, je často vytýkáno, že zničili kultury domorodých obyvatel, že zasahují do přírodního života těch, kdo se za staletí jedinečného vývoje naučili žít v harmonii s přírodou daleko lépe než lidé naší civilizace. Srovnejme zkušenosti těch, kteří mezi domorodci žili celá desetiletí s poznáním cestovatelů, kteří do života domorodců pouze nahlédli, ale přesto zasvěceně popisují jejich život. Viz ZOD 58 a 59, kde je popsán přirozený život domorodců v minulosti. Pokud je nemáte, napište nám.

Poznámka ZODu: Biblická theodicie je kontroverzní téma. Náročnějšímu čtenáři však rozšíří pohled. Autor několikrát cituje z Westminsterského vyznání víry, (WVV). Upozorňujeme, že WVV bylo sepsáno jenom lidmi, není to Písmo a proto nemá konečnou autoritu. WVV obsahuje významné shrnutí reformovaného biblického učení – teologie smlouvy. V mnohém souhlasíme s WVV, především v otázkách Boží svrchované milosti. K otázkám smluv, tj. vztahu Starého a Nového zákona, však přistupujeme, na  rozdíl od WVV, z pohledu nejsvrchnějšího zjevení t.j. ze zorného úhlu Nové smlouvy. Širší souvislosti najdete v „teokapsu“ „Čtyři Abrahamova potomstva“; na požádání zašleme.

Ronald Nash napsal, že nejvážnější výzvou theismu byl, je a bude problém zla¹. Warren věří, že pravděpodobně žádná jiná skutečnost nebyla vznášena proti judeo-křesťanské (biblické) tradici s větší frekvencí a silou

Židům 10:1-18

Sir Arthur Conan Doyle, autor detektivních novel s Sherlockem Holmesem, měl rád praktické žerty. Jednou poslal telegram dvanácti slavným osobnostem v Londýně, s nimiž se dobře znal. Text zněl: „Okamžitě prchni. Vše je odhaleno." Ačkoliv všech dvanáct patřilo mezi ctihodné občany, okamžitě opustili zemi.

Myslím, že populární článek o svaté Trojici už dlouho nikdo nenapsal. Moc se o ní nemluví, snad abychom nepopudili svědky Jehovovy. Ti o ní mluví naopak dost často. Začínají své získávací tažení důkazy, že nějaká svatá Trojice je přece nesmysl. Ostatně muslimové si to myslí také.

A. Monarchianismus

Církevní otcové neformulovali ohledně Trojice žádné prohlášení. Některým nebyl jasný význam termínu Logos, a Duchu svatému, kromě jeho působení v životech věřících, nepřikládala většina z nich žádný význam. Tertulián (asi 165-220) byl prvním, kdo použil slova „Trojice", když ve své odpovědi Praxeovi postuloval trojí stránku Boha. Sám však neměl plné a přesné porozumění Trojici - jeho chápání bylo poznamenáno názorem, že osoby Trojice si nejsou navzájem rovné (=subordinancionismem).

Tertulián vedl boj s monarchianisty, kteří se přikláněli k Boží jednotě a popírali trinitarianismus. Monarchianismus existoval ve dvou podobách:

• Kdo má Syna, má život, kdo nemá Syna Božího, nemá život. (1J 5:12)

Žijeme v době, ve které je křesťanství rozděleno pro některé různé interpretace biblických nauk. Jedním ze sporných témat je osoba Pána Ježíše Krista. Jeden směr tvrdí, že Kristus je Bůh zjevený v lidském těle, jiný učí, že Ježíš Kristus je první osoba po Bohu, stvořená skrze Boha. K nim patří například svědkové Jehovovi. Ještě jiní tvrdí, že Ježíš Kristus je člověk, který dosáhl mimořádné dokonalosti, génius, leč současně mu upírají božství. Muslimové Ježíše označují jako syna Marie a uznávají jej jako proroka. Sledujeme-li dějiny křesťanství od počátku, nalezneme dlouhodobé zápasy o správné biblické pojetí osoby Ježíše Krista a příklady odchylných názorů a učení, z nichž některé přetrvávají dodnes (Nestoriáni, atd). Je známý blud Arianův, který rovněž ve čtvrtém století prohlašoval, že Ježíš Kristus je jen člověk.

Všichni víme, že v našem světě se dějí hrozné věci. Mnoho nocí jsem nespal kvůli válce ve Vietnamu. Bojuje se tam (válka skončila v roce 1975) a já si v duchu představuji tamní obyvatele, kteří tam už dvacet let zápasí o život. Muži, kteří jsou zatčeni kvůli podezření, že patří k Vietkongu (Národní frontě osvobození Jižního Vietnamu, komunistické povstalecké organizaci). Ženy, jimž vojáci zapálí chatrče nad hlavou. Když si to jednou uvědomíme a vidíme tyhle obrazy, stojí před námi otázka: „A co Bůh?“