"Cítíte se unaveni? Ztrácíte nadšení a chuť do života? Jak se vám ráno vstává? Ztrácíte radost z věcí, kterou jste měli, když jste byli malí"? - Snad si ani neuvědomíme, že všechny tyto naše denní nepříjemnosti mají společnou příčinu - jedy. Tvrdí to aspoň scientologové, příslušníci jedné z nejvýznamnějších sekt.

Jedy jsou - podle scientologů - nejen kolem nás, ale ukládají se i do našich tělních buněk a tam působí naše rozmrzelosti, únavy a nesoustředění.

Čeká vás příjemný konec týdne. S touto vyhlídkou vám dnešní pracovní den uteče jako nic. Páteční večer bude ten nejkrásnější z celého týdne a není nic příjemnějšího než vymýšlet, jak s následujícím volným časem naložit. Také vás čeká hezká láska, pokud máte s kým.

Těchto několik málo vět by mělo dotyčnému člověku (narozenému v konkrétním časovém úseku) odhalit část jeho budoucího života, neboť, jak autor těchto vět podotýká, "tak je ve hvězdách psáno".

Co je ALFA?

Mezinárodní evangelizační metoda, která se lavinovitě šíří světem. Studijní příručka obsahuje patnáct lekcí - studijních přednášek určených pro evangelizaci v malých domácích skupinkách.

Sedm zásadních doktrín, v nichž byli mnozí svedeni

I. Dva pohledy na hřích

Liberalismus: Hřích je důsledkem toho, že člověk není schopen žít tak, aby plně využil všech svých schopností a možností, a to díky své nevědomosti či lhostejnosti. Ovšem jak se vyvíjí, postupně se naučí zbavovat se jha hříchu. Hřích je z velké části způsoben prostředím, a tak je člověku připisována jen nepatrná morální zodpovědnost.

Satanova veliká obratnost, jak by nám řekli puritáni, spočívá v tom, že nám předhazuje lákavou návnadu, ale obratně skrývá háček. Jeho lži, pasti a hereze nejsou nikdy úplně nové. Používá je znovu a znovu. Jsou ale odborně zabaleny a přitažlivě předkládány každé nové generaci. Ďáblova genialita je vidět v jeho schopnosti prezentovat lež jako pravdu, hořké jako sladké, temnotu jako světlo, jed jako lék a hřích jako ctnost.

Abychom pochopili Jehovovy svědky, nečtěme o nich, studujme jejich literaturu; abychom pochopili branhamisty, přečtěme si jejich literaturu, abychom pochopili mormony, poznejme jejich vyznání víry, abychom pochopili biblickou spásu, čtěme bibli… Vždy studujme přímá, induktivní prohlášení, protože zprostředkovaná, deduktivní prohlášení jsou většinou více nebo méně zdeformovaná – jako v tiché poště. Jestliže chcete vědět, co píše ZOD, nenechte si o jeho obsahu a autorech někým vyprávět, posuďte sami.

Když se řekne spiritismus, mnoho z nás si představí podhorskou chýši, kde v ponurém osvětlení svíčky sedí v kruhu několik starců a stařen zsinalých tváří, dotýkají se konečky prstů a mumlají jméno zemřelého, který s nimi komunikuje pomocí psacího stolečku, rotující láhve nebo kachektického média s očima v sloup. Tento druh spiritismu, spíše zpopularizovaného brakovou literaturou konce 19. století, však již dnes nemá s realitou mnoho společného. Jeho formy jsou mnohem „zbožnější" a barvitější.

Utečte od toho!

Dovolil jsem si, snad mi to nebudete mít za zlé, napsat krátkou úvahu na téma ohledně manažerského hnutí v církvi, které se dnes mezi křesťanskými vedoucími stává velice populární. Ať už se jedná o současné moderní záležitosti jako je mezidenominační směrování mládeže, široce ekumenické evangelizační kurzy s absencí pokání, nebo skupinkové megacírkve, stále vidím stejný princip. Stojí zde vedoucí a jeho 12 učedníků, které, v tomto modelu, vedoucí vede a směruje. Vzniká pak učednická, hierarchická pyramida, která může mít až několik pater. Když se přitom používá terminologie „vztahy", „učednictví", „vůdcovství" s mnohdy s proklamovaným cílem „záchrany ztracených" a „probuzením", stává se, že mnozí vedoucí si tento princip zvolí za svůj. Má to však jeden háček.

Byl jsem pozván na mužskou iniciaci bratrem z našeho sboru a jedním z organizátorů manželských setkání, aktivním členem Církve Bratrské. Po několika rozhovorech na téma o čem iniciace je a k jakému účelu má sloužit, jsem se rozhodl, že se zúčastním. Z rozhovorů se dvěma muži a s jedním panem farářem, se kterým jsem se náhodně setkal a který iniciací také prošel jako ti dva muži, jsem byl přesvědčen, že se jedná o čistě křesťanský program a duchovní cvičení. Abych přijel včas, musel jsem nastoupit do vlaku brzy ráno. Na místo konání jsem dorazil až odpoledne. Hned po večeři prvního dne, byla přednáška o tom, co to je iniciace. Tam jsem se ale dozvěděl opak toho co jsem slyšel při předchozích rozhovorech. Přirozeně jsem předpokládal, že když se jedná o křesťanská témata přednášek, že má víra bude posílena a obohacena. Iniciace byla na této první přednášce představena a vysvětlena jistě správně - ze svého pohledu. Pro ilustraci uvedu několik myšlenek z této přednášky.

Nová forma církve?

Emerging nebo emergent church (dále EC), což se dá přeložit třeba jako objevující se, vynořující se, vyvstávající nebo vycházející církev, odvozuje svůj název od myšlenky, že v reakci na změny ve společnosti by se měla objevit nová církev. V tomto případě je to reakce různých církevních vedoucích na současnou epochu postmodernismu. Ačkoliv ten začal v 50. letech 20. století, církev začala výrazněji usilovat o přizpůsobení se jeho hodnotám až v 90. letech. Na postmodernismus se dá nahlížet jako na opuštění „studených, tvrdých faktů" ve prospěch „hřejivé, neurčité subjektivity". Na hnutí EC se dá dívat stejně.

Úvod

Nepochybně každý upřímně věřící křesťan by byl rád, kdyby jeho služba byla požehnaná a přinášela bohatou úrodu v různých oblastech života víry. Ovšem být věrný Bohu často znamená jít po cestě, která není jednoduchá, rychlá a úspěšná, a to zvláště tehdy, pokud tato kritéria budeme hodnotit očima lidí ze světa. Zde je možné očekávat spíše odmítnutí, nepochopení i výsměch. Když však jako křesťané nežijeme podle tohoto světa, potom by pro nás neměl být pohled lidí ze světa směrodatný, ale spíš naopak. V každé chvíli a v každé situaci je třeba být věrný Bohu a vytrvat na této cestě i přes ponižování a urážky.