- 1 z 3
- ››
Starosti, úzkosti, znepokojení, to jsou všechno břemena, která věřící člověk nemusí vláčet s sebou. Pán Ježíš na Sebe vzal náš hřích, naše viny, ale zároveň je ochoten vzít na sebe i naše každodenní těžkosti, problémy, utrpení, starosti a nesnáze. Prý se kdysi udála tato úsměvná příhoda. Sedlák zastavil pocestnému, který nesl na zádech těžký batoh. Pocestný této lákavé nabídky rád využil, vylezl na žebřiňák, ale batoh si nesundal.
1. Petrův 1:6-9
Často se setkávám s tím, že křesťané nemají jasno v tom, jak bychom se měli vyrovnávat s utrpením. Někteří říkají, že utrpení přichází z nedostatku víry. Máme si uzdravení přivlastnit vírou a odmítnout všechny negativní myšlenky. Tento názor je evidentně nebiblický, ale drží se.
Bůh nikdy neměl v úmyslu, aby křesťané byli zasmušilí a smutní. Vlastně je to přímo nevhodné, jsou-li smutní. Copak Pán neříká, abychom se radovali?
Milujeme-li opravdu svého Spasitele a zůstáváme-li Mu nablízku, zůstaneme jistotně šťastnými křesťany. Není pochyb, že budou bývat někdy soužení, ale ta nás nemusí rmoutit, poněvadž je všechny můžeme nést k Pánu Ježíši.
Všichni touží, aby byl jejich život naplňován štěstím – být plni radostného nadšení, cítit se skvěle a vše zvládat. Na tom není nic špatného. I Bůh si přeje, abychom byli radostní, vzrušení štěstím a povzbuzeni druhými lidmi. Je však otázkou, jakým způsobem takového stavu dosáhneme. Někteří si přihnou z láhve, jiní sáhnou po drogách. Ani jeden z těchto způsobů však nevyvolá štěstí v křesťanovi.