- 1 z 3
- ››
V dnešní době nestačí vědět, v co věříme, ale je nezbytně nutné vědět, proč věříme. Ve svém prvním dopise Petr nabádá věřící, aby byli připraveni dát na otázky své víry rozumnou odpověď. Nejsme-li osobně přesvědčeni, že evangelium Ježíše Krista je ta jediná cesta, nebudeme schopni o tom přesvědčit nikoho jiného. Nemůžeme se přinutit dělat něco, o čem nejsme rozumově přesvědčeni.
Zamysleli jste se někdy nad tím, co by se stalo, kdyby nebylo Vánoc? Změnilo by se něco ve vašem životě? Možná, že někteří z vás by byli rádi, kdyby Vánoce nebyly. Byli byste zbaveni různých starostí a útrat, které kolem Vánoc máte. Jenže Vánoce nejsou jen svátky shánění, uklízení, pečení a vaření. I ti, kteří Vánocům nepřikládají žádný duchovní význam, kteří neslaví narození Božího Syna, chtějí prožít svátky míru.
1. Bez Vánoc bychom neměli překrásné písně a koledy. Vánoce jsou dobou zpěvu a radosti.
K úvahám na toto téma mě přivedlo Janovo evangelium. Toto evangelium zachycuje celkem šest významných znamení, která učinil Pán Ježíš. Prvním je proměnění vody ve víno (2. kapitola), druhým je uzdravení syna královského úředníka (4. kapitola), třetím je uzdravení chromého u rybníku Bethesda (5. kapitola), čtvrtým je rozmnožení chlebů a rybiček a nasycení zástupů (6. kapitola), pátým je uzdravení slepého (9. kapitola) a šestým je vzkříšení Lazara (11. kapitola). Můžeme říci, že Janovo evangelium popisuje ještě jedno znamení - sedmé, a sedmička je číslo plnosti.
Křesťan, na rozdíl od následovníků mnoha náboženských systémů, koná dobro, nese ovoce a žije spravedlivě ne proto aby byl spasen, ale proto, že už spasen je:
V biblickém křesťanství je spása příčinou dobrých skutků. Skutky jsou důsledek spásy. Spasený žije spravedlivě tj. správně!
(1. Petrův 1:3-5)
Stalo se vám někdy, že ve chvíli, kdy vám právě nebylo nijak veselo, vpadl do místnosti nějaký rozjařený křesťan s výkřikem: „Sláva Pánu!“ Taky vám to tak vadí? „Sláva Pánu!“ je asi to poslední, co bychom chtěli slyšet, když je nám těžko.
Dříve, než může být člověk spasen, musí Bůh i člověk něco změnit. Ve své zjednodušené podstatě teologie hyperkalvinistů popírá nutnost lidského jednání a arminianismus popírá skutečnost Božího působení.
Bible jasně ukazuje jak na Boží, tak i na lidskou účast na Božím plánu spasení. Ale ne tak, jak učí arminianismus, že „Boží účastí na spasení je poskytnout záchranu každému člověku a na člověku je, aby se stal ochotným toto spasení přijmout."
V září 2003 jsem dostal z Trans World Rádia následující zprávu: Milý bratře Pavle, chtěl bych Vám poslat alespoň okruh otázek k "našemu" pořadu na téma Jak se nestat "starým měchem". Myslím, že se budeme točit okolo oddílu Písma, že "nové víno patří do nových měchů.", a budeme se snažit, tedy Vy, jej vyložit; tedy co znamená "mladé víno, co je staré, co je měch", pak už jen aplikace ze života a do života.
Každoročně pořádá náš sbor (Biblický sbor křesťanů Kladno) letní anglický kemp, na který přijíždějí ochotně lektoři ze Spojených států a Austrálie. Všichni jsou věřící a jejich jedinou motivací pro tuto činnost je služba Pánu. Tyto kempy jsou velmi populární a známé. Ten loňský už byl téměř nezvládnutelný. Přes 140 studentů mělo možnost slyšet nejen kvalitní angličtinu, ale hlavně evangelium a osobní svědectví jednotlivých lektorů. To je i důvod, proč píši tento dopis. Jedno z těch svědectví mě hluboce oslovilo a nestydím se přiznat, že i rozplakalo. Bylo to pro mě zvlášť obtížné, protože jsem svědectví překládala, a když jsem viděla, jak hluboce zapůsobilo i na ostatní, byla jsem Bohu vděčná, že mi k tomu dal sílu.
Svědectví Jima D. z USA začínalo otázkou: Zabili jste už někdy někoho? Já ano!
Během minulých týdnů jsme obdrželi řadu dopisů, ve kterých se vine téma – jak je to se spásou jinověrců. Zde je přímé vyjádření katolického autora jak je to se spasou nekatolíků. Všechna podtržení jsou ze ZODu. Prosíme, než začnete číst, přečtěte si krátké prohlášení „Rozdílné postoje“ na str. 23.
Jak máme rozumět výroku Florentského koncilu (1438-1445):
Nejsvětější římská církev pevně věří, vyznává a hlásá, že nikdo z těch, kdo jsou mimo katolickou církev, nejen pohané, ale také židé, heretici a schismatici (schisma: svévolné rozdělení jednoty církve1), se nikdy nemohou podílet na věčném životě, ale půjdou do věčného ohně, 'připraveného ďáblu a jeho andělům' (Mt 25,41), pokud se k ní před smrtí nepřipojí
Od dob Krista se lidé nemohou smířit s doktrínami, které vyučují, že Kristus musí prolít krev za odčinění našich hříchů. Když začal Ježíš ukazovat apoštolům,
Význam letnic týkající se zaslíbeného příchodu Ducha
Boží zjevení sebe sama bylo pozvolné a postupné a je spojeno s Jeho spásným jednáním v dějinách. Jak Bůh zvolna odkrýval svůj plán spásy, tak odkrýval i tajemství o sobě. Jehovův (Hospodinův) autoportrét ve Starém zákoně je převážně monoteistický, tzn. jde o portrét jediného živého a pravého Boha, jak dokazuje příklad Šémy:
Dříve než jsem opustil inženýrská studia, měl jsem profesora fyziky, který nám často opakoval svoji učební metodu.
Otázka spasení předčasně zemřelých malých dětí je častým tématem, kterým křesťany bombardují především nevěřící. Kdysi jsem věřil, že bible jednoznačně učí, že každé předčasně zemřelé dítě bude spaseno. Uvažoval jsem, že v nebi bude proto více spasených z třetího světa než z vyspělých zemí, kde děti tolik neumírají. Cožpak David neřekl:
V roce 1998 vydalo nakladatelství Evangelical Press moji knihu „Jsi skutečně znovuzrozen?", což byla studie pravých a falešných obrácení. Měl to být výsledek mé několikaleté práce o podstatě křesťanského obrácení, tak jak jsem jej vnímal pod vlivem učení evangelikálního křesťanství podle Charlese Finneyho, kdy jsem si uvědomil, že recitace „modlitby hříšníka" nezajišťuje opravdové obrácení a spasení.
Židům 2:1-4
Nedávno jsem četl, že se cyklista Lance Armstrong, vítěz Tour de France, rozvádí se svou manželkou. V článku bylo řečeno, že v jeho životě sice v současné době není žádná jiná žena, ale že jeho cyklistická kariéra mu zabírala tolik času, že mu na manželství nezbýval žádný.
Je to neuveriteľné, ale je to pravda! Stvoriteľ je prvý, ktorý ide a volá na svoje stvorenie potom, čo sa človek spreneveril svojmu poslaniu. Bol stvorený na Boží obraz, to znamená pre spoločenstvo so Svätým Bohom, povýšený nad všetky ostatné stvorenia, málo menší než anjeli, ale úplne závislý na Stvoriteľovi. A bolo to veľmi dobré.
Irský dramatik George Bernard Shaw jednou řekl:
Je jen jedno náboženství, ale má stovky verzí.
V naší pluralistické společnosti se k takovému pohledu na náboženství kloní stále více lidí. Je možné, že buddhismus, křesťanství, hinduismus, islám, judaismus a další představují různé cesty, které vedou ke stejnému cíli? Kdyby to bylo pravda, nebylo by třeba vést spory o tom, které náboženství je to „pravé". Takové spory by byly zcela zbytečné. Kdybychom takto nahlíželi na náboženství, vedlo by to nakonec k menší náboženské bigotnosti a k větší spolupráci mezi lidmi různého přesvědčení.
Úvod:
Tato úvaha vychází ze zamyšlení, které jsem přednesl v rámci přednáškového cyklu „Rozum a víra" v dubnu 2007, které pořádalo „Občanské sdružení Den" v Brně.
Již několik desetiletí se mnozí křesťané snaží evangelizovat rozumem a vědou, inteligentním projektem atd. Ztotožňuji se s tímto úsilím. Souhlasím, že tento přístup je pro současného člověka, obzvláště vzdělaného v přírodních vědách, potřebný a nutný, protože veškeré moderní vzdělávání je obehnáno obrannou zdí filozofie humanistického materialismu, v němž člověk vystupuje jako středobod všehomíra.
Než se budeme zabývat přímo Pavlovým textem, naskicujme si nejdřív, pokud jde o situaci náboženskou, co hýbe naší současností. Šlágrem doby se stává setkávání světových náboženství, tedy především křesťanství, židovství, islámu a buddhismu.
Všichni se shodnou na jedné věci: Se životem není něco v pořádku. Potkali jste už někdy někoho, kdo by vám neřekl něco negativního v průběhu deseti minut vašeho rozhovoru? I kdyby to bylo jenom: „Promiň, neslyšel jsem, co jsi říkal." Každý přiznává: „Něco není tak, jak by to mělo být." A nemluvím pouze o negativistech - i ti, kdo věří v „moc pozitivního myšlení", opravdu přemýšlejí o tom, jak by věci mohly fungovat lépe a ne hůře.
Problém tohoto světa spočívá v tom, říká Jean Paul Sartre, že něco vůbec existuje. Naším problémem je, že něco je. Stojí před námi otázky smyslu světa, ve kterém žijeme. Na jedné straně toužíme po významu a hodnotě. Na druhé straně tolik z toho, co prožíváme, vypadá nesmyslně až absurdně. Žijeme ve světě plném rozporů a napětí.
Tázali se kdysi jednoho muže, jak mnozí činitelé byli potřební k tomu, aby se uskutečnilo dílo jeho obrácení k Bohu skrze víru v evangelium.
Nedávno se na nás obrátil jeden čtenář s otázkou křtu. Jak z našeho elektronického dopisování vyplynulo, musel to být někdo z okruhu Církve Ježíše Krista, ti totiž věří a učí, že tělesný křest je naprosto nutný ke spasení. Viz. e-dopisování „Vaše téma", str. 37. Podívejme se tedy na nutnost křtu a souvislost se spasením.
Někdo je přesvědčen, že pravidelná docházka do sboru nebo do kostela je také spásná nutnost. Jiný zase věří, že bez zjevných sedmi svátostí, sedmi nařízení, které ustanovil sám Kristus, totiž bez křtu, biřmování, eucharistie, pokání, pomazání nemocných, kněžství a manželství není možné vstoupit do společenství s Bohem. Všechny zjevné, vnější, tělesné úkony, které křesťané i ostatní nábožně založení lidé dělají, mohou být samy o sobě ve své nejniternější podstatě neutrální.
Žádný člověk, který má Bibli, nemůže říct, že v Pána Ježíše nevěří kvůli nedostatku důkazů. Nedostatek důkazů není příčina vzdalování se člověka od trůnu milosti. Pokud přidáme důkaz k důkazu, výstrahu k výstraze, sotva to pohne srdcem plným hříchu. Ono totiž zůstává obyčejně zcela chladné - nezná pravé pokání ani upřímné modlitby. Náš text prohlašuje: „Neposlouchají-li Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých." A přece si mnozí lidé myslí, že by jim k opravdovému uvěření v Ježíše Krista pomohlo, kdyby SE alespoň jeden přítel kvůli nim vrátil z mrtvých a dosvědčil pravdu Božího Slova. Jiní tvrdí, že by se stali následovníky Krista, kdyby žili v čase divů, v čase apoštolů. Říkají: „Dej nám více důkazů."
Podstata evangelia spočívá v ukřižování Krista a Jeho vzkříšení z mrtvých. Ukřižování je oběť Krista za naše hříchy a vzkříšení je pro naše ospravedlnění. Jenže je tu i další aspekt evangelia, který je jeho důležitou součástí a který ukazuje, že evangelium jedná nejen s našimi hříchy, ale i s námi samotnými. Bez tohoto druhého aspektu máme jen poloviční evangelium a poloviční spásu. O Ježíši je však řečeno:
Prožíváš toto vysvobození nebo ne? Pokud ne, něco není v pořádku.
Je víra dar?
Mnohokrát jsem se setkal v řadách věřících s nejistotou a otázkami ohledně víry. Jedni tvrdí, že víra je dar, jiní zase, že víra je naše osobní odpověď Bohu na Jeho volání... Je zřejmé a jisté, že ani tento článek spor nevyřeší. Kdyby vyřešil, podařilo by se mi něco, co se ještě nikomu nepodařilo - názorově smířit arministy a kalvinisty, ať už se jim historicky během posledních 2000 let říkalo jakkoliv. Spor v podstatě sleduje dělicí čáru mezi oběma soustavami. O arminismu a kalvinismu jsme v ZODu již napsali mnoho, obzvláště v číslech 60-66. Oba pohledy souhlasí, že smíření s Bohem a vykoupení z hříchu Ježíšem Kristem na kříži není všeobecné, protože všichni lidé nebudou věčnost trávit ve společnosti Boha. Proto jak arministé, tak kalvinisté věří pouze v omezené vykoupení hříšníků.