Zamysleli jste se někdy nad tím, co by se stalo, kdyby nebylo Vánoc? Změnilo by se něco ve vašem životě? Možná, že někteří z vás by byli rádi, kdyby Vánoce nebyly. Byli byste zbaveni různých starostí a útrat, které kolem Vánoc máte. Jenže Vánoce nejsou jen svátky shánění, uklízení, pečení a vaření. I ti, kteří Vánocům nepřikládají žádný duchovní význam, kteří neslaví narození Božího Syna, chtějí prožít svátky míru.

1. Bez Vánoc bychom neměli překrásné písně a koledy. Vánoce jsou dobou zpěvu a radosti.

Křesťan, na rozdíl od následovníků mnoha náboženských systémů, koná dobro, nese ovoce a žije spravedlivě ne proto aby byl spasen, ale proto, že už spasen je:

• Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit. (Efezským 2:9)

V biblickém křesťanství je spása příčinou dobrých skutků. Skutky jsou důsledek spásy. Spasený žije spravedlivě tj. správně!

(1. Petrův 1:3-5)

Stalo se vám někdy, že ve chvíli, kdy vám právě nebylo nijak veselo, vpadl do místnosti nějaký rozjařený křesťan s výkřikem: „Sláva Pánu!“ Taky vám to tak vadí? „Sláva Pánu!“ je asi to poslední, co bychom chtěli slyšet, když je nám těžko.

Otázka: Kedy ovce nie sú v skutočnosti ovce?

Každoročně pořádá náš sbor (Biblický sbor křesťanů Kladno) letní anglický kemp, na který přijíždějí ochotně lektoři ze Spojených států a Austrálie. Všichni jsou věřící a jejich jedinou motivací pro tuto činnost je služba Pánu. Tyto kempy jsou velmi populární a známé. Ten loňský už byl téměř nezvládnutelný. Přes 140 studentů mělo možnost slyšet nejen kvalitní angličtinu, ale hlavně evangelium a osobní svědectví jednotlivých lektorů. To je i důvod, proč píši tento dopis. Jedno z těch svědectví mě hluboce oslovilo a nestydím se přiznat, že i rozplakalo. Bylo to pro mě zvlášť obtížné, protože jsem svědectví překládala, a když jsem viděla, jak hluboce zapůsobilo i na ostatní, byla jsem Bohu vděčná, že mi k tomu dal sílu.

Svědectví Jima D. z USA začínalo otázkou: Zabili jste už někdy někoho? Já ano!

• Proto je Kristus prostředníkem nové smlouvy, aby ti, kdo jsou od Boha povoláni, přijali věčné dědictví, které jim bylo zaslíbeno – neboť jeho smrt přinesla vykoupení z hříchů, spáchaných za první smlouvy. (16) Při závěti se musí prokázat smrt toho, kdo ji ustanovil. (17) Jen závěť zemřelých je totiž platná; nemá však platnost, dokud žije ten, kdo ji ustanovil. (18) Proto ani první smlouva nebyla uzavřena bez vylití krve; (19) když Mojžíš všemu lidu oznámil všecka přikázání podle zákona, vzal krev telat a kozlů, vodu, červenou vlnu s yzopem a pokropil knihu Zákona i všechen lid. A řekl jim: (20) „Toto je krev smlouvy, kterou s vámi uzavřel Bůh." (21) Podobně pokropil krví i stánek a všecko bohoslužebné náčiní. (22) Podle zákona se skoro vše očišťuje krví, a bez vylití krve není odpuštění. Židům 9:15-22

Od dob Krista se lidé nemohou smířit s doktrínami, které vyučují, že Kristus musí prolít krev za odčinění našich hříchů. Když začal Ježíš ukazovat apoštolům,

• To, co je jen náznakem nebeských věcí, bylo nutno očišťovat takovým způsobem; nebeské věci samy však vyžadují vzácnějších obětí. Vždyť Kristus nevešel do svatyně, kterou lidské ruce udělaly jen jako napodobení té pravé, nýbrž vešel do samého nebe, aby se za nás postavil před Boží tváří. Není třeba, aby sám sebe obětoval vždy znovu, jako když velekněz rok co rok s cizí krví vchází do svatyně; jinak by musel trpět mnohokrát od založení světa. On se však zjevil jen jednou na konci věků, aby svou obětí sňal hřích. A jako každý člověk jen jednou umírá, a potom bude soud,tak i Kristus byl jen jednou obětován, aby na sebe vzal hříchy mnohých; po druhé se zjeví ne už kvůli hříchu, ale ke spáse těm, kdo ho očekávají. Židům 9:23-28

Dříve než jsem opustil inženýrská studia, měl jsem profesora fyziky, který nám často opakoval svoji učební metodu.

V roce 1998 vydalo nakladatelství Evangelical Press moji knihu „Jsi skutečně znovuzrozen?", což byla studie pravých a falešných obrácení. Měl to být výsledek mé několikaleté práce o podstatě křesťanského obrácení, tak jak jsem jej vnímal pod vlivem učení evangelikálního křesťanství podle Charlese Finneyho, kdy jsem si uvědomil, že recitace „modlitby hříšníka" nezajišťuje opravdové obrácení a spasení.

Toto zamyšlení nad hlubším významem Boží lásky - agapé vzniklo z podnětů studijní biblické skupinky při výkladu první kapitoly knihy Efezským:

Irský dramatik George Bernard Shaw jednou řekl:

Je jen jedno náboženství, ale má stovky verzí.

V naší pluralistické společnosti se k takovému pohledu na náboženství kloní stále více lidí. Je možné, že buddhismus, křesťanství, hinduismus, islám, judaismus a další představují různé cesty, které vedou ke stejnému cíli? Kdyby to bylo pravda, nebylo by třeba vést spory o tom, které náboženství je to „pravé". Takové spory by byly zcela zbytečné. Kdybychom takto nahlíželi na náboženství, vedlo by to nakonec k menší náboženské bigotnosti a k větší spolupráci mezi lidmi různého přesvědčení.

• Nebo když v moudrosti Boží svět nepoznal skrze moudrost Boha, zalíbilo se Bohu skrze bláznové kázaní spasiti věřící, poněvadž i Židé zázraků žádají, i Řekové hledají moudrosti. Myť pak kážeme Krista ukřižovaného, Židům zajisté pohoršení, a Řekům bláznovství, Ale povolaným, i Židům i Řekům, Krista, Boží moc a Boží moudrost. Nebo to bláznovství Boží jest moudřejší nežli lidé a mdloba Boží jest silnější než lidé. (1 Korintským 1:21-25)

Než se budeme zabývat přímo Pavlovým textem, naskicujme si nejdřív, pokud jde o situaci náboženskou, co hýbe naší současností. Šlágrem doby se stává setkávání světových náboženství, tedy především křesťanství, židovství, islámu a buddhismu.

• Milostí tedy jste spasení skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit. (Ef 2,8-9)

Tázali se kdysi jednoho muže, jak mnozí činitelé byli potřební k tomu, aby se uskutečnilo dílo jeho obrácení k Bohu skrze víru v evangelium.

• Lk 16,31 Řekl mu: Neposlouchají-li Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.

Žádný člověk, který má Bibli, nemůže říct, že v Pána Ježíše nevěří kvůli nedostatku důkazů. Nedostatek důkazů není příčina vzdalování se člověka od trůnu milosti. Pokud přidáme důkaz k důkazu, výstrahu k výstraze, sotva to pohne srdcem plným hříchu. Ono totiž zůstává obyčejně zcela chladné - nezná pravé pokání ani upřímné modlitby. Náš text prohlašuje: „Neposlouchají-li Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých." A přece si mnozí lidé myslí, že by jim k opravdovému uvěření v Ježíše Krista pomohlo, kdyby SE alespoň jeden přítel kvůli nim vrátil z mrtvých a dosvědčil pravdu Božího Slova. Jiní tvrdí, že by se stali následovníky Krista, kdyby žili v čase divů, v čase apoštolů. Říkají: „Dej nám více důkazů."