Lidé vždy klopýtali o jednoduchost spásy. Spása je nejtěžší k přijmutí, protože je nejjednodušší a nejsnazší kpochopení. Proto dnes máme tolik SEKT a "věřících", kteří přicházejí z"křesťanstva", ale s biblickou vírou nemají nic společného. Každý z nich věří ve svůj osobní způsob spásy, ale všichni dohromady sdílí společného jmenovatele - kupují si Boží "přízeň" lidskými skutky a náboženskou gymnastiku. Boží přízeň není ke koupi, ta prostě je.

V dnešní době nestačí vědět, v co věříme, ale je nezbytně nutné vědět, proč věříme. Ve svém prvním dopise Petr nabádá věřící, aby byli připraveni dát na otázky své víry rozumnou odpověď. Nejsme-li osobně přesvědčeni, že evangelium Ježíše Krista je ta jediná cesta, nebudeme schopni o tom přesvědčit nikoho jiného. Nemůžeme se přinutit dělat něco, o čem nejsme rozumově přesvědčeni.

Poté, co světem přestalo obcházet vyhublé, zvetšelé a silně tuberkulózní "strašidlo komunismu", objevuje se tu strašidlo nové, dobře živené a plné elánu, strašidlo zkomercionalizovaného hnutí "New Age" (Nový věk) doprovázené smečkou manažerů a sugestivním marketingem "nadpřirozených sil" a novodobých "zasvěcenců".

• Jsme totiž přesvědčeni, že se člověk stává spravedlivým vírou bez skutků zákona. (Římanům 3,28)
• ...víme však, že člověk se nestává spravedlivým před Bohem na základě skutků přikázaných zákonem, nýbrž vírou v Krista Ježíše. I my jsme uvěřili v Ježíše Krista, abychom došli spravedlnosti z víry v Krista, a ne ze skutků zákona. Vždyť ze skutků zákona 'nebude nikdo ospravedlněn'. (Galatským 2,16)
• Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; (Efezským 2,8-9)

Není pochyb o tom, že tato tvrzení, tak často v Bibli opakovaná, se musí týkat něčeho zásadního.

Jistě jste si všimli, jak nevázaně se s podstatným jménem "křesťan" v dnešní sekulární společnosti nakládá. Kontext, v němž je používáno, nemá téměř hranic. Zdá se, že mnozí, ne-li většina, nepovažují za křesťana ateistu, žida, muslima, hinduistu, buddhistu atd. Sekulární svět také dělí ty, na něž odkazuje jako na křesťany, do těchto dvou skupin - "běžní" a "znovuzrození". Ony "znovuzrozené" popisuje jako pravičáky, fanatiky nebo odpadlíky - jako jakási neurčitá individua, která se neustále snaží vnucovat své morální hodnoty všem ostatním.

V dnešní době nestačí vědět v co věříme, ale musíme vědět také proč věříme. Ve svém prvním dopise Petr nabádá věřící, aby byli připraveni dát počet ze své víry rozumným odůvodněním. Je jisté, že pokud nejsme osobně přesvědčeni, že evangelium Ježíše Krista je ta jediná cesta, nebudeme schopni o této pravdě přesvědčit nikoho jiného, než sami sebe. Nemůžeme se přinutit dělat něco, o čem nejsme přesvědčeni.

Každý v životě je nejistý a nevěří, že dokáže vykonat to, co si předsevzal. Překonávání životních překážek se zdá těžké, zvláště tehdy, když naše nitro zachvátí stres, nebo „jen“ stále přítomná úzkost. Tehdy se cítíme zcela ochromeni, bez energie, bez radosti. Zjišťujeme, že to není svět kolem nás, který nám klade překážky, ale že jsme to my.

Marek 10:17-31

Rád bych si s Vámi položil otázku, kterou měl onen bohatý muž a kterou nakonec položili Ježíšovi i Jeho učedníci. Co mám dělat, abych měl věčný život? Možná si nyní řeknete, že se dnes nedozvíte nic nového - vždyť odpověď na tuto otázku znáte. A chvála Pánu, pokud opravdu znáte odpověď, díky Bohu, pokud tato odpověď ve vás způsobila nový život, život Božích dětí. Jsem ale přesvědčen, že není na škodu si tuto otázku čas od času položit znovu, a znovu promýšlet, co odpověď na tuto otázku znamená pro můj křesťanský život. Jsem křesťanem asi sedm a půl roku - leccos jsem již z Boží milosti mohl poznat, mnoha věcem naopak zatím nerozumím. Asi před rokem mi Pán Bůh dal velikou milost, směl jsem přemýšlet o věcech, které se týkají základních pravd křesťanství, včetně otázky, kterou jsme již zmínili. Od té doby, dá se říci, toto moje přemýšlení neskončilo a já žasnu stále víc a víc, jak je Pán Bůh velký, jak je slavný ve svém díle spasení, jak je svrchovaný, jak je veliký ve své moci a lásce k nám.

Biblická viera je vzácny Boží dar. Nemajú ju ľudia, ktorí veria horoskopom. Nazdávajú sa, že celý ich život určuje zdanlivé postavenie slnka medzi 12 súhvezdiami nebeskej oblohy v deň ich narodenia. Veria, že planéty svojím postavením na oblohe určujú ich každodenný život. Biblickú vieru nemajú ani jednotlivci, ktorí do takej miery zbožstvili svoj rozum, že neveria ani uznávaným vedcom. Skepticky tvrdia, že na Mesiac nevstúpila ľudská noha a že všetky obrázky boli vyrobené na Zemi v laboratóriách. Biblickú vieru nemajú tí, ktorí popierajú existenciu koncentračných táborov a usmrtenie 6 miliónov Židov pokladajú za židovskú propagandu. Neveria, že by sa vzdelaní Nemci dopustili takého hromadného vraždenia. Biblickú vieru nemajú ľudia, ktorí tvrdia, že Boha niet, že vesmír a teda aj naša Zem vznikli náhodou.

Význam týchto dvoch slov je rovnako odsudzovaný ako aj uznávaný skupinami veriacich. Mnohí sa domnievajú, že ide o nebiblické učenie, ktoré je výmyslom reformácie. Ako uvidíme, Písma boli i v čase SZ autoritou, ktorú mohol upraviť iba Boh, a v NZ ich naplnil a do konečnej podoby uviedol Boh-Pán Ježíš Kristus, v apoštolskej dobe ich do jasnej a zrozumiteľnej reči ustanovili apoštoli, s priamym poverením Krista a s pôsobením Ducha Svätého. Nie vždy je každému jasné o čo ide, čo tento výrok znamená a kedy má byť ako princíp používaný. Hneď v úvode hovorím, že ide o princíp výkladu, nie o opieranie sa o Písmo s úmyslom popretia ďalších dvoch výrokov, ktoré patria k Sola Scriptura a tými sú Sola Veritas (jedine pravda) a Sola Fide (jedine viera).

Úvod:

Tato úvaha vychází ze zamyšlení, které jsem přednesl v rámci přednáškového cyklu „Rozum a víra" v dubnu 2007, které pořádalo „Občanské sdružení Den" v Brně.

Již několik desetiletí se mnozí křesťané snaží evangelizovat rozumem a vědou, inteligentním projektem atd. Ztotožňuji se s tímto úsilím. Souhlasím, že tento přístup je pro současného člověka, obzvláště vzdělaného v přírodních vědách, potřebný a nutný, protože veškeré moderní vzdělávání je obehnáno obrannou zdí filozofie humanistického materialismu, v němž člověk vystupuje jako středobod všehomíra.

Drazí čtenáři Grano Salis,

rád bych se na Vás obrátil s jedním dotazem, se kterým si už delší dobu lámu hlavu. A to, že nevím, zda se ještě mohu v dnešní době považovat za křesťana. Obávám se, že se už jen s několika lidmi dostávám do izolace, což je na pováženou!

Věřím totiž Bibli, a to dokonce do té míry, že ji považuji za neomylnou, verbálně inspirovanou. To znamená, že věřím ve stvoření v šesti dnech, odmítám homosexualitu a předmanželský sex jako hřích a dokonce věřím ve vzkříšení z mrtvých a v ohnivé jezero, které bude plné hříšníků. Věřím, že bez víry v Krista není možné se dostat do nebe a že jen vírou ve vzkříšeného Ježíše Krista mohu obdržet odpuštění hříchů.

Podstata evangelia spočívá v ukřižování Krista a Jeho vzkříšení z mrtvých. Ukřižování je oběť Krista za naše hříchy a vzkříšení je pro naše ospravedlnění. Jenže je tu i další aspekt evangelia, který je jeho důležitou součástí a který ukazuje, že evangelium jedná nejen s našimi hříchy, ale i s námi samotnými. Bez tohoto druhého aspektu máme jen poloviční evangelium a poloviční spásu. O Ježíši je však řečeno:

• On zajisté vysvobodí lid svůj od hříchů jejich. (Matouš 1,21).

Prožíváš toto vysvobození nebo ne? Pokud ne, něco není v pořádku.