Výraz „evangelikál" je mezi lidmi prakticky neznámý termín, přesto se u nás (v Británii) v tisku objevuje téměř denně. Před několika měsíci David Blunkett, tehdejší britský tajemník, řekl:

Je třeba, abychom se nějak vypořádali s těmi extrémisty …, kteří ohrožují naše životy, protože odmítají naši víru … od pravičáckých křesťanských evangelikálů až po extrémisty islámské víry.

Nedávno britský tisk označil za „evangelikály" ty, kteří v Americe házejí výbušniny na potratové kliniky a vraždí lékařský personál, který potraty provádí. Tisk a žurnalisté vyslovili obavy, že současné aktivity „křesťanských fundamentalistů" – kteří bojkotují potratové kliniky a protestují před divadly, která uvádějí rouhavé hry – representují militantní a společensky nebezpečné „evangelikální" tendence.

Média chrlí hanbu na anglikánské evangelikály, protože stojí pevně na biblickém odsouzení homosexuality, téma, které v současnosti rozděluje anglikánskou církev.

V minulosti média používala umírněnější formu chápání výrazu „evangelikál" ve smyslu „charismatik". Podívejme se tedy co znamená být evangelikál nebo evenagelikální?

Evangelikální víra

Evangelikálové sami sebe označují jako křesťany, kteří věří bibli. Vyznávají, že bible je neomylné Boží a konečné slovo, Boží jedinečné zjevení sebe sama světu skrze Písmo. Jako takové je bible nejvyšší autoritou: „definuje, v co věříme, jak žijeme a podstatu osobního vztahu ke Stvořiteli". Definice dále pokračuje, že evangelikálové neuznávají pobiblická „nová zjevení", ať pocházejí od samozvaných proroků, autoritářských církví nebo vůdců moderních kultů. Dále, evangelikálové věří, že evangelium – přináší dobrou zprávu o Boží lásce a milosrdenství pro hříšníky. Evangelium říká, že odpuštění a usmíření skrze zástupnou oběť a vzkříšení Ježíše Krista – umožňuje spasení a úplné odpuštění hříchů a vin hříšníků. To znamená, že evangelikálové přicházejí k Bohu skrze Krista, jsou vykoupeni z hříchů skrze víru, ne skrze skutky, aby se nikdo nechlubil. Vírou přijímají Kristův výrok, (Jan 6:44)

• Nikdo nemůže přijít ke mně, jedině když ho přitáhne můj Otec, který mě poslal; a já ho vzkřísím v poslední den.

Jiná cesta k Bohu nevede: (Jonáš 2:9)

• Ti, kdo se šalebných přeludů drží, o milosrdenství se připravují.

Evangelikální chování

Bible nám říká, že všichni jsou hříšní a proto potřebují spasení. Boží slovo je naším průvodcem, světlem a životní autoritou. Jen bible určuje, jak se máme chovat, a nařizuje co máme konat. I když respektujeme různá náboženská vyznání, duchovní vůdce a církevní koncily, nikdo nemůže ovlivnit naši víru a svědomí natolik, abychom věřili nebo dělali cokoli, co stojí mimo biblickou pravdu. Evangelikálové věří, že Bůh, Duch svatý, k nám promlouvá skrze Písmo. Nikdy nám nenařizuje něco, co není v souladu s Jeho slovem. Osobní duchovní zkušenosti nemohou nikdy převýšit autoritu Písma a žádná církev, ani jednotlivec, si nemůže přivlastňovat osobní neomylnost ve výkladu Písma.

Proto evangelikálové mají hledat takovou cestu, aby jejich skutky odpovídaly biblickému standardu. A protože jsme v pozemském těle stále hříšníci, i když spaseni milostí, často nejsme schopni dodržovat standard, který je nám dán za příklad – být poslušní jako Kristus. Boží standard a požadavky jsou jasné. Je naší touhou a povinností, abychom byli neustále soustředěni na jediný cíl a tím je náš Pán a vzor – Ježíš Kristus.

Boží milost

„Milost" znamená nezasloužená Boží laskavost a velkorysost. Protože evangelikálové věří, že jsou spaseni a zachráněni před soudem a peklem pouze Boží milostí, měli by být sami vlídní ve svých činech a chování. Evangelikál by měl být velkorysý duchem, neomezený ve skutcích odpuštění a pomalý k odsouzení. List Jakubův ve verších 1:19-22, nás nabádá:

• Pamatujte si, moji milovaní bratří: každý člověk ať je rychlý k naslouchání, ale pomalý k mluvení, pomalý k hněvu; vždyť lidským hněvem spravedlnost Boží neprosadíš. A proto odstraňte veškerou špínu a přemíru špatnosti a v tichosti přijměte zaseté slovo, které má moc spasit vaše duše. Podle slova však také jednejte, nebuďte jen posluchači – to byste klamali sami sebe!

Z čehož vyplývá, že být smělý a jednat je biblické. Prvotní církev se modlila:

• Pohleď tedy, Pane, na jejich hrozby a dej svým služebníkům, aby s odvahou a odhodlaně mluvili tvé slovo; (Skutky 4:29)

Máme vystupovat vůči zlu, pomýlenosti a rouhání – ale pouze v kontextu Božího zvěstování spasení padlému světu. Naše smělost má hlásat Boží milost skrze oběť Pána Ježíše Krista, i když zavrhuje zlo ve světě kolem nás. Evangelikálové mají mluvit a psát směle, ale dál nepůjdou. Nemají žádný biblický mandát ani pravomoc svým chování ohrožovat a zastrašovat ostatní.

Římanům 12:18-21 nabádá:

• Je-li možno, pokud to záleží na vás, žijte se všemi v pokoji. Nechtějte sami odplácet, milovaní, ale nechte místo pro Boží soud, neboť je psáno: `Mně patří pomsta, já odplatím, praví Pán.´ Ale také: `Jestliže má tvůj nepřítel hlad, nasyť ho, a má-li žízeň, dej mu pít; tím ho zahanbíš a přivedeš k lítosti.´ Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem."

Kristova oběť

Evangelikálové věří, že Bůh hříšníkům odpouští a uvádí je do svatosti tím, že vložil jejich hříchy na svého Syna; jejich viny jsou odpuštěny a tím získávají postavení Kristovy spravedlivosti:

• Toto vám píšu, děti moje, abyste nehřešili. Avšak zhřeší-li kdo, máme u Otce přímluvce, Ježíše Krista spravedlivého. (1 Janův 2:1)

Skrze Kristovu smrt na kříži je Boží hněv vůči našemu hříchu usmířen; trest za hříchy je vykonán, spravedlnost naplněna a láska Boží dosáhla vykoupení Jeho vyvoleného lidu. Evangelikálové následují lidský i Boží příklad Ježíše Krista a nastupují životní cestu poslušnosti a obětování. Co to znamená v praxi? Veškerý čas, energii, talent, vše co vlastníme, už nepatří jen nám:

• … za všechny zemřel proto, aby ti, kteří jsou naživu, nežili už sami sobě, nýbrž tomu, kdo za ně zemřel i vstal. (2 Korintským 5:15)

To znamená, že už nejsme zaměření jen sami na sebe, ale podle Římanům 15:1 žijeme pro Krista, což se projevuje láskou k bližním:

• My silní jsme povinni snášet slabosti slabých a nemít zalíbení sami v sobě."

Osobní proměna a verše Galatským 5:22-24 nám ukazují kýženou podobu nového života:

• Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání. Proti tomu se zákon neobrací. Ti, kteří náležejí Kristu Ježíši, ukřižovali sami sebe se svými vášněmi a sklony. (Ga 5:22-24)

Boží odpuštění

Evangelikálové věří, že užitek a požehnání skrze vykupující moc našeho Spasitele a Pána Ježíše Krista, skrze hlásání Božího slova, je Boží dar, který přijímáme vírou. Skrze víru přijímáme vysvobození z otroctví hříchu, radost z odpuštění a smíření s Bohem. Když si uvědomíme velikost takového odpuštění, i my musíme s vděčností projevit velkorysost odpouštění. Jak je psáno v Koloským 3:12:

• Jako vyvolení Boží, svatí a milovaní, oblecte milosrdný soucit, dobrotu, skromnost, pokoru a trpělivost. Snášejte se navzájem a odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému. Jako Pán odpustil vám, odpouštějte i vy. Především však mějte lásku, která všechno spojuje k dokonalosti. A ve vašem srdci ať vládne mír Kristův, k němuž jste byli povoláni v jedno společné tělo. A buďte vděčni."

Boží nezměrná láska

Evangelikálové si uvědomují, že nemohou brát Boží milost jako samozřejmost, proto se s vděčností obracejí v modlitbách každý den k Bohu pro novu míru milosti. Ze zkušenosti víme, že každé ráno dostáváme vrchovatou míru milosti z Jeho věrnosti, která nás posiluje a ujišťuje o Jeho moci v naší slabosti. Pamatujme si, že naše vytrvalost v Kristu není způsobena naší houževnatostí, ale Jeho vytrvalou láskou. Z Jeho milosti plyne naše poslušnost Kristu a láska k Božímu slovu. Evangelikálové milují Boha, protože Bůh je miloval první. Jsou Jeho ovce, slyší Jeho hlas a následují – s radostí a touhou, aby svým životem naplňovali vůli Toho, kdo je spasil, udržuje a chrání ve své dlani milosrdenství.

– ET International –

Vol.1 No.3 – July-September 2005

http://www.evangelicaltimes.org