Většina lidí má nějakou víru a k nim patří mnozí, kteří vyznávají víru v Pána Ježíše Krista. Ale „víra", která je produktem moderní evangelizace, nemusí být vždy vírou, která vede ke spasení, protože neprodukuje změny a charakteristiky víry, která je vyučována a vydávána jako příklad z Božího slova. Víra, která je důkazem působení Boží milosti a moci Ducha svatého skrze kázání evangelia, se bude vždy odlišovat od falešné víry nejméně v pěti bodech:

1. Pravá víra způsobí, že se zlomeným srdcem budeme volat k Bohu:

Smiluj se nade mnou, Bože, pro milosrdenství svoje, pro své velké slitování zahlaď moje nevěrnosti, moji nepravost smyj ze mne dokonale, očisť mě od mého hříchu! Doznávám se ke svým nevěrnostem, svůj hřích mám před sebou stále. … Panovníku, otevři mé rty, ať má ústa hlásají tvou chválu. (Ž 51:3-5,17)

Kdokoliv uvidí sám sebe skrze světlo Boží slávy a Kristův kříž, bude volat stejně jako celník, který:

• … stál docela vzadu a neodvážil se ani oči k nebi pozdvihnout; bil se do prsou a říkal: „Bože, slituj se nade mnou hříšným." (Lk 18:13)

2. Pravá víra je příčinou toho, že se pokorně skláníme před svrchovanou mocí našeho Pána Ježíše Krista, který je jediným Pánem našeho života.

• Šly s ním veliké zástupy; obrátil se k nim a řekl: „Kdo přichází ke mně a nedovede se zříci svého otce a matky, své ženy a dětí, svých bratrů a sester, ano i sám sebe, nemůže být mým učedníkem. Kdo nenese svůj kříž a nejde za mnou, nemůže být mým učedníkem. Chce-li někdo z vás stavět věž, což si napřed nesedne a nespočítá náklad, má-li dost na dokončení stavby? Jinak – až položí základ a nebude moci dokončit – vysmějí se mu všichni, kteří to uvidí. `To je ten člověk´, řeknou, `který začal stavět, ale nemohl dokončit.´ Nebo má-li nějaký král táhnout do boje, aby se střetl s jiným králem, což nezasedne nejprve k poradě, zda se může s deseti tisíci postavit tomu, kdo táhne s dvaceti tisíci? Nemůže-li, vyšle poselstvo, dokud je protivník ještě daleko, a žádá o podmínky míru. Tak ani žádný z vás, kdo se nerozloučí se vším, co má, nemůže být mým učedníkem. (Lk 14:25-33)

Oddanost věřícího není nikdy dokonalá, ale je upřímná a ochotná odevzdat Kristu celé srdce. V našem nejvnitřnějším bytí dobrovolně odevzdáváme vše, a bez výhrad, do svrchované péče našeho milosrdného Spasitele.

3. Pravá víra vzhlíží ve všem jen ke Kristu.

Pravá víra důvěřuje jen Kristu. Tato skutečnost má dvě ruce: jedna z nich z nás strhává ohavný šat naší spravedlnosti; druhá nás obléká do Kristova roucha spravedlnosti. Víra vidí jen Krista a obléká na sebe Krista:

• Vy však jste z Boží moci v Kristu Ježíši; on se nám stal moudrostí od Boha, spravedlností, posvěcením a vykoupením, … (1K 1,30)

4. Pravá víra vytrvá za všech okolností.

Falešná víra kolísá. Pravá víra je pevná, stálá a vytrvalá.

• Ve víře zemřeli ti všichni, i když se splnění slibů nedožili, nýbrž jen zdálky je zahlédli a pozdravili, vyznávajíce, že jsou na zemi jen cizinci a přistěhovalci. (Žd 11:13)

Pravá víra může být ohrožována životními bouřemi, ale nikdy neztroskotá, protože se vytrvale drží Krista.

5. Pravá víra je příčinou opravdové lásky k lidem i Bohu:

• Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska. V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jediného Syna, abychom skrze něho měli život. (1 J 4:8-9)
• Každý, kdo věří, že Ježíš je Kristus, je zrozen z Boha; a kdo má rád otce, má rád i jeho dítě. Podle toho poznáváme, že milujeme Boží děti, když milujeme Boha a jeho přikázání zachováváme. (1 J 5:1-2)

Falešná víra usiluje o lásku a předstírá lásku; láska je nedílná součást pravé víry. Láska k bližnímu plyne ze srdce věřícího stejně přirozeně jako čistá voda z pramene.

Don Fortaer (USA), ET International, January – March 2006