V roce 1998 vydalo nakladatelství Evangelical Press moji knihu „Jsi skutečně znovuzrozen?", což byla studie pravých a falešných obrácení. Měl to být výsledek mé několikaleté práce o podstatě křesťanského obrácení, tak jak jsem jej vnímal pod vlivem učení evangelikálního křesťanství podle Charlese Finneyho, kdy jsem si uvědomil, že recitace „modlitby hříšníka" nezajišťuje opravdové obrácení a spasení.

Pochybná obrácení byla něco, čeho jsem si byl vědom, dokud jsem byl zastáncem běžně vyučované arminiánské teologie. Sám sobě jsem zdůvodňoval neúspěchy nebo odpadnutí tím, že nově obrácení neměli dostatek pastorační péče, že za vše může ďábel, osobní neposlušnost a podobně. Také musím ke své lítosti doznat, že jsem byl během sedmdesátých let přesvědčen, že ten, kdo mluví v jazycích, musí být pravý křesťan – protože nikdo nemůže mluvit v jazycích bez působení Ducha svatého. Ten, kdo má Ducha, musí být znovuzrozen! V té době jsem nechápal, že to, co můžeme vidět a slyšet, může být také napodobováno. To bylo asi nejhorší nepochopení obrácení, ale existují mnohem nenápadnější formy nedorozumění.

Duchovní zkušenost

Od vydání knihy jsem dostal desítky dopisů a svědectví kazatelů, kteří sdíleli jejich zkušenosti s nepravým obrácením. Ve skutečnosti, ještě jsem nepotkal kazatele, který by si nebyl vědom nebezpečí falešných obrácení – která vycházejí z osobních zkušeností. A od té doby, kdy jsem knihu dopsal, mám opakované zkušenosti s falešným vyznáním víry, z nichž některé jsou opravdu kuriózní.

Poznal jsem muže středního věku, který měl tři různé duchovní zkušenosti. Podle něj, jedna z nich měla být setkání s Ježíšem. Byl vzrušený, nabitý energií, jeho křesťanský zápal byl nepřehlédnutelný a přiváděl do sboru další neobrácené lidi. Stal se z něj příkladný, neohrožený evangelista a začal být ve sboru velmi vážen. Jeho teologie měla solidní základy. Po všech stránkách to byl velmi příjemný a oblíbený člověk. Ale všiml jsem si, že o svém obrácení nevydal žádné svědectví, ani nic jiného, z čehož by se dalo usoudit, že je opravdu obrácený. A to mě trápilo.

Kritická otázka

Další mladší muž, po krizové zkušenosti, si vzal bibli a začal si v ní číst. Četba mu přinášela uklidnění a povzbuzení. Začal se o svoji pozitivní zkušenost dělit s ostatními a jeho svědectví o Ježíši se setkávalo s určitým úspěchem. Sám však neměl ani nejmenší potuchy o tom, co je to obrácení na biblickém základě. Jeho kázání a svědectví měla určitý stupeň světla a zápalu, ale jen zřídka hovořil o díle Ježíše Krista na kříži. Pod jeho službou lidé pocítili nadšení, jejich životy se vylepšily a i oni projevovali zápal. Musel jsem se na tyto dva muže podívat blíže, protože se naše životní cesty a služba překrývaly. Co víc, měl jsem příležitost s nimi hovořit v soukromí o jejich osobním obrácení. To není něco, co běžně dělám, ale možná bych měl. Stále častěji vidím, že obrácení je kritická zkušenost. Můžeme lidi naplnit nejrůznějšími sborovými aktivitami, ale jen odtud potud – věčnost má mnohem větší váhu. V 2 Korintským 13:5 je psáno:

Sami sebe se ptejte, zda vskutku žijete z víry, sami sebe zkoumejte. Což nechápete, že Ježíš Kristus je mezi vámi? Ledaže jste před ním neobstáli!

Křesťanizován (Christianised)

Ježíš ve svém Kázání na hoře, ale i v jiných textech, před falešnou vírou varoval:

• Ne každý, kdo mi říká „Pane, Pane", vejde do nebeského království, ale ten, kdo koná vůli mého Otce, který je v nebesích. Mnozí mi v ten den řeknou: „Pane, Pane, copak jsme ve tvém jménu neprorokovali? Nevymítali jsme ve tvém jménu démony a nedělali jsme ve tvém jménu mnoho zázraků?" A tehdy jim vyznám: „Nikdy jsem vás neznal. Odejděte ode mě, vy, kdo konáte nepravost!" (Matouš 7:21-23)

Varoval i apoštol Pavel:

• Zkoušejte sami sebe, zda jste ve víře, sami sebe prověřujte. Neznáte snad sami sebe, že je ve vás Ježíš Kristus? (Pokud ovšem nejste zavrženi.) (2K 13:5)

Známe také příklad kouzelníka Šimona z knihy Skutků:

• Jeden muž jménem Šimon však v tom městě předtím provozoval magii a ohromoval samařský lid, neboť říkal, že je někým velikým. Všichni, od nejmenšího až po největšího, ho poslouchali a říkali: „Tento je jistě ta veliká Boží moc!" Poslouchali ho však proto, že je dlouhou dobu ohromoval svou magií. Když pak uvěřili Filipovi kážícímu o Božím království a o jménu Ježíše Krista, dávali se muži i ženy pokřtít. Tehdy uvěřil i sám Šimon, a když byl pokřtěn, držel se Filipa. A když viděl, jak se dějí veliká znamení a zázraky, žasl. Když pak apoštolové v Jeruzalémě uslyšeli, že Samaří přijalo Boží slovo, poslali k nim Petra a Jana. Ti přišli a modlili se za ně, aby přijali Ducha Svatého. (Na nikoho z nich totiž ještě nesestoupil, ale byli pouze pokřtěni ve jméno Pána Ježíše.) Tehdy na ně vkládali ruce a oni přijímali Ducha Svatého. A když Šimon spatřil, že se Duch Svatý dává skrze vkládání rukou apoštolů, přinesl jim peníze se slovy: „Dejte i mně tu moc, aby každý, na koho vložím ruce, přijal Ducha Svatého!" Petr mu však řekl: „Tvé peníze ať jdou s tebou do záhuby, protože ses domníval, že Boží dar lze získat za peníze! Nemáš podíl ani účast na této věci, protože tvé srdce není před Bohem upřímné. Proto čiň pokání z této své špatnosti a pros Boha – snad ti ten úmysl tvého srdce bude odpuštěn. Vidím tě totiž ve žluči hořkosti a v poutu nepravosti." Šimon tedy odpověděl: „Vy se za mě modlete k Pánu, aby na mě nepřišlo nic z toho, co jste říkali!" Když tedy vydali svědectví a domluvili Pánovo slovo, vraceli se do Jeruzaléma a v mnoha samařských vesnicích kázali evangelium. (Sk 8:9-25)

Nepravé obrácení je, podle mého, mezi námi, kdo sloužíme na evangelizačním poli západního světa, kde je tak snadné být pokřesťanštěn, aniž by se dotyčný stal křesťanem, podceňovaná záležitost. Ale kdo se chce něčím podobným zabývat? I pro mně je to nepříjemné, proto to odkládám tak dlouho, až na vše zapomenu, nebo do chvíle, kdy se mě to osobně nedotkne. Pak už není jiné cesty a to byl právě případ oněch dvou mužů, o nichž jsem se již zmínil.

Který kazatel pocítí nadšení, když má kázat na téma, které má varovat před falešným obrácením? Vy, kdo rádi osobně svědčíte o Ježíši Kristu svým přátelům a známým – jdete s nimi v otázkách spasení hlouběji? Sotva. Obvykle si myslíme, že když používáme naučená slova, tak jak to v křesťanském prostředí chodí, jsme spokojení. Nechceme nikoho posuzovat ani vidět, že mnozí jsou schopni říkat a dělat to, co se od nich očekává, a přesto se z nich nestali křesťané. Znáte lidi, kteří se více spoléhají na doktrinální jedinečnost, osobní zbožnost, duchovní zkušenost, modlitby a rozhodnutí – než na dokonané dílo Ježíše Krista?

Pochopení spasení

Ano, vím, že moje závislost na tom, co pro mě Ježíš udělal, mě nespasí. Je to Ježíš, kdo mě spasil skrze svoji zástupnou oběť; Jeho osobní povolání a vyvolení z milosti. Pokud pochopím, co je spasení, budu také vědět, že je to dílo Boha Otce a Syna Krista. Nemusíte se mnou plně souhlasit, možná, že vás tento článek dokonce popudí, přesto vás prosím – zvažte, co říkám o nepravosti spasení. Pokud jste kazateli, je to přímo v popisu vaší služby, abyste se ptali vašich svěřenců i na zkušenost, která vedla k obrácení. Možná budete radostně překvapeni, ale také můžete být zdrceni. Ať už to dopadne jakkoliv, může z toho vzejít dobrý konec. Na jedné straně, člověk může být velmi povzbuzen ještě větší jistotou spasení; v opačném případě má dotyčný příležitost, aby získal v Ježíši Kristu opravdovou víru. Pokud to uděláte správně, bude výsledkem vaší služby to, že spasení lidé uslyší Krista, který jim řekne:

• Správně, služebníku dobrý a věrný, nad málem jsi byl věrný, ustanovím tě nad mnohým; vejdi a raduj se u svého pána. (Matouš 25:21)

Doufám, že se nikdy od tohoto způsobu služby neodkloníte – protože vše ostatní není tak důležité ani srovnatelné s tím, jak kážeme evangelium.

– Kent Philpott – ET International http://www.evangelicaltimes.org